Trpělivost růže přináší

24 Severus Snape

Už to byl týden. Týden od toho dne, kdy měl naposledy kudrnatou nebelvírku u sebe v komnatách. Seděl zrovna u večeře, když se podíval k nebelvírskému stolu na kudrnatou nebelvírku. Ta se nimrala vidličkou v jídle. Uhýbala mu pohledem. Jen proto aby mu nemusela čelit. Severus se mračil. Chování mladé nebelvírky bylo až dětinské. Vyhýbala se mu a dalo by se i říct, že jej ignorovala. Nereagovala na jeho prosby na konci hodiny, aby si promluvili o tom co se stalo. Severusovi jídlo ztrpklo v ústech. Na sílu jej spolkl. Zvedl se ze svého místa. Minervě popřál dobrou noc a vydal se pryč z Velké síně. Šel směrem do svých komnat, kde na něj čekala jeho Ohnivá whiskey a pohodlné křeslo u krbu. Když vešel do obývacího pokoje, v krbu už plápolal oheň a v křesle po jeho levici seděl mladý blonďatý Zmijozel. Severus si sundal svůj plášť a ten pověsil na věšák po jeho pravici. Pod  ním měl na sobě bílou košili.

,,Dobrý večer, Severusi," pozdravil jej Draco.

,,Draco," pokývl mu Severus. ,,Čemu vděčím za tvou návštěvu?" zeptal se jej a posadil se do křesla naproti Dracovi. Kouzlem si přivolal ohnivou a nalil i Dracovi, který vděčně přikývl. Mírně pokýval skleničkou ze strany na stranu a sledoval zlatovou tekutinu, která se v ní hýbala. Svůj pohled upřel na staršího kouzelníka před sebou a pohodlně se usadil v křesle. Na tváři mu hrál menší úšklebek, který záhy vystřídal pohled, v němž Severus poznal stopy po starosti.

,,Všiml jsem si, že se naše hnědovláska opět nimrá vidličkou v jídle," pronesl Draco rádoby nenuceně. ,, A něco mi říká, že za to můžeš ty," řekl Draco a upil ze sklenice.

,,Já? Co bych s tím já měl mít společného?" optal se Severus. Též upil ze sklenice. Přesněji půlku jejího objemu. Ovšem že za to mohl on. Ovšem otázkou bylo to, proč na ten incident mladá nebelvírka reagovala tak jak reagovala.

,,Ano Severusi, ty," mladý zmijozel se podíval na svého kmotra. V očích obavy.

,, Na obhlídkách se mnou nemluví a kdykoliv se někdo zmíní slovem o tobě, tak je okamžitě uzamčena ve svých myšlenkách. Jakoby nad něčím usilovně přemýšlela. Severusi, řekni mi co se stalo," naléhal Draco. Severus nad tím pokýval hlavou. Vůbec se mu nelíbilo to, že do toho Draco strká nos. A jestli si toho všiml on, mohl by si toho všimnout i někdo další.

,,Řekni mi, Draco, proč se o ni tak staráš? Co ona kdy pro tebe udělala?" zeptal se Severus s pohledem skloněným do plamenů v krbu. Draco mlčel.

,,Není to ani tvoje dívka, o kterou by ses měl takto strachovat," Severus to řekl tiše. Draco mírně stáhl obočí k sobě.

,,Není, to máš pravdu. No i tak mi na ni záleží. Po tom čím si musela projít, jsem rád, že jsem jí nablízku. Ale co ty o tom víš. Tobě se to ještě ani nepovedlo," zašklebil se mladší z čarodějů. ,,Všiml jsem si, že jsi ji několikrát na konci hodin vyzval k tomu, aby zůstala. Ale ona ani jednou nezůstala viď? Ani jednou jsi ji za to nestál. Tak mi teď řekni, co se stalo a já ti pomůžu, aby sis s ní mohl v klidu promluvit a nic vás nerušilo," řekl Draco odměřeně. Nedokázal si svou reakci vysvětlit. Severus do sebe kopnul zbytek Ohnivé. V očích měl plameny vzteku, které nešly uhasit. Ruku, ve které nedržel sklenici s Whiskey, měl zaťatou v pěst.

,,Vypadni," pronesl ledovým tónem.

,,Co prosím?"

,,Vypadni," zasyčel. Draco do sebe kopl zbytek Whisky. Věděl, že se starým kouzelníkem nehne a že to přehnal. Očividně si bude muset poradit sám. Sklenici od Whisky položil na konferenční stůl, který stál před ním. S hlavou skloněnou k zemi šel pomalým krokem ke dveřím. S rukou skoro na klice pootočil hlavu směrem k Severusovi.

,,Nechtěl jsem tě naštvat. Jen chci aby byla Hermiona v pořádku," zašeptal a odešel z místnosti.

Severus se díval na mizející záda blonďatého zmijozela. Kouzlem si přivolal láhev ohnivé Whisky a napil se. Zlatavá tekutina jej pálila v krku. Severus byl naštvaný. Myslí mu začaly probíhat vzpomínky na jejich noc. Napil se. Tohle je špatné pane profesore. Zavřel oči. Něměla bych tu být. Tohle je právě to místo, kde byste měla být, slečno. Napil se. Rukou si rozepnul košili. Pořádně upil z flašky. Pevně k sobě sevřel oční víčka. Ležela vedle něj... Mohl bych...? Nebelvírka přikývla. Severus ji objal a tím si ji k sobě přitáhnul ještě blíž. Hlavu jí zabořil do vlasů a vdechoval jejich opojnou vůni, která jej ukolébala ke spánku. "Dobrou noc Hermiono. Dobrou noc... Severusi." Severus otevřel oči. Napil se z lahve. Ten pocit, který cítil tu noc, si přál cítit častěji. Byl příjemný. To teplo, které se mu rozlilo hrudí, když ji objímal, jej hřálo. Ale jak docílit toho, aby si s ním promluvila? Aby mu dala šanci aby si o tom mohli promluvit. On se snažil. Ovšem mladá nebelvírka měla svou hlavu. Neodpovídala. Stranila se mu a prakticky jej ignorovala. Jakoby snad neexistoval. Jakoby se to nikdy nestalo. Ale copak to neřekla? Že se to už nemá nikdy opakovat? optal se jeho vnitřní hlas. Severus se zamračil ještě víc. Upil z lahve. Zlatavá tekutina jej pálila v hrdla. A upřímně, která dívka by s tebou chtěla trávit svoje volné chvíle? zašklebil se hlásek. Severus zavrčel. No jen si na to odpověz. Která by tě chtěla? Která by dokázala snést tvoji přítomnost? šklebil se hlásek dál.

,,Ona ji snesla..." zašeptal do ticha. Láhev položil na stůl. Hlavu si dal do dlaní. Ale ukázal jsi svou skutečnou stránku? To jaký doopravdy jsi? ptal se hlásek. Severus pokýval hlavou. Ne, jistě že ne. Neměl možnost.
Podíval se na láhev před sebou, ve které chyběla polovina. Cítil tupou bolest na spáncích. Jemně si je promnul. Zaskučel. Proč o ni vůbec stojíš? Myslíš si, že u ní máš šanci? Jsi starý, odporný bývalý smrtijed, řekl hlásek škodolibě.

,,Ano jsem bývalý smrtijed a jsem odporný, ale ona mi za to stojí," odpověděl Severus tomu hlasu ve své hlavě. Ani si neuvědomil, že to řekl nahlas. Vzal do ruky láhev Whisky a kopnul do sebe pět panáků. Rukou si utřel rty. Whisky položil zpátky na stůl. Pokusil se zvednout. Rukama se zapřel o opěrky křesla a pomalu se zvedl. To se mu povedlo. Rozhodným krokem, ikdyž se mu trochu kolem něj kolébal svět, se vydal k věšáku, na kterém měl pověšený plášť a v něm danou hůlku. Z pláště vytáhnul hůlku. Jemně s ní mávnul a zašeptal; ,,Expecto Patronum." Před ním se objevila jeho laň. Pohladil ji.

,,Přiveď Hermionu Grangerovou," řekl jemným hlasem. Laň přikývla. Proběhla se po místnosti a záhy zmizela. Severus se posadil zpátky do křesla, ve kterém seděl.  A čekal...