Dvůr Zrady a Prokletých Slibů I. ✅

Kapitola I

Krev.

Všude byla krev.

Byla na jeho i jejích rukou.

Krev.

Nikdy předtím se nad ní nepozastavila, ale tentokrát to bylo jiné. 

Bylo jí tolik.

I když se jí snažila zastavit nešlo to!

Protékala jí mezi prsty a vpíjela se do země, která v těch místech tmavla.

Křičela.

Svírala jeho tělo a křičela, až to muži který se za ní opíral o meč a stěží stál, trhalo uši když jí slyšel naříkat.

Jenže jí to trhalo srdce.

A bohové však dál mlčeli.

___

Cessaira se celá zpocená z postele div nevyřítila a nenatáhla se o hračky které nechali jejich dcery na zemi, když jí uprostřed noci znovu probudila ta stejná noční můra jako téměř každou noc, skoro už jedenáct let.

Mnozí by už dávno zapomněli na válečné hrůzy, nebo by si jimi nenechali pokaždé budit ale ona měla stále na paměti ta těla mezi kterými nacházela své blízké.

Válka si na nich vybrala svou daň, i když to nerada přiznávala a snažila se takovému tématu pokaždé vyhnout byla si vědoma že jednou jí to vše dostihne.

Bylo jenom otázka času kdy a kde.

Thana se díky tomu nevzbudila, za těch pár let její ženu vzbudilo málo co a byla za to popravdě velmi ráda.
Převalila se na druhou stranu a pokračovala ve spánku, který narozdíl od ní potřebovala hned za dva.

Pousmála se při představě dalšího dětského pláče a tiše si při tom povzdechla, z křesla kousek od postele vzala župan, který přes sebe přetáhla a vydala se na balkón odkud měla dokonalý výhled na krajinu pod Horou a na hlavně cestu po které k večeru přijedou vladaři ostatních Dvorů aby přísahali svému králi věrnost.

Ušklýbla se při představě že Naxos, který takové velké ceremonie příliš nemusel tam bude muset vydržet celou dobu.
Sice takto velké setkání bylo teprve poprvé, byla to však dobrá příležitost na pevnější utužení vztahů a setkání s těmi které nemohli navštěvovat tak často.

Těšila se na to, na tu chvíli kdy si všichni připomenou že vyhráli a že jsou stále tady a zdají poctu svým padlým.
Zároveň to byla chvíle, aby začal odpočet dní kdy se bude konat Obřad Krve.

Na ten se tolik už netěšila.

Dalo se říct že ho nesnášela, ale nikdy to nikomu neřekla.
Nic by se na tom nezměnilo, obzvláště když si někteří museli dokazovat jak jsou mocní.
Pokaždé si pamatovala tváře matek, sester a dalších, když se po ukončení vydala s některými na vrchol Ramielu aby po cestě nahoru sebrali těla těch kteří výstup a přežití nezvládli.

Ne vždy se podařilo najít všechny.

Nemusela to dělat.

Ale i tak se tam rok co rok vydávala.

,,I když se na oblohu budeš dívat sebe víc, slunce tím rychleji nepřivoláš."
Thena se na posteli nadzvedla a opřela se pohodlně o polštáře, které si předchozího dne přinesla a včetně těch které ukradla Cessaiře z její strany postele.

,,Třeba jsem mocná čarodějnice a umím přivolat den," pobaveně si odfrkla při pohledu Theny, která měla nadzvedlé obočí a zaražený výraz, který se podopadl tomu který na sobě měli Naxos a Taenaran pokaždé když se přátelsky pohádali a pak jeden z nich musel uznat pravdu toho druhého.

,,Ó vážně? Tak pokud si čarodějnice, lásko, prosila bych čokoládový dort, pečenou zvěřinu, výběr nechám na tobě a něco sladkého ještě na zapití." Poté se i ona znovu úšklýbla a čekala co bělovlasá žena před ní udělá, ta jen sklonila hlavu a dala se do bujarého smíchu.

,,No co?"

,,Jsem přeci čarodějnice, ne kuchařka."
Když zkoušela naposledy vařit, dopadlo to katastrofálně a vztup do kuchyně za účelem vaření jí byl navždy zakázán.
Beztak byla mizerná kuchařka, dokázala maximálně ulovit a opéct maso na klacku, které její drahá družka ráda označovala za chování připomínající nějakého divocha.

Malém se při té vzpomínce začala dusit smíchy, kdyby se Thena nezačala natahovat pro bačkoru aby jí po ní mrštila.

,,Dobře, dobře. Vzdávám se, jenom se obleču a dojdu ti pro něco dobrého. Určitě už dávno v kuchyni začali chystat na večer," samozřejmě že začali, když bylo za potřebí připravit tolik věcí.

,,Popravdě zůstanu asi tady, stejnak bych tam nevydržela moc dlouho. A znáš ty řeči, které vždy okolo tohohle jsou a já nemám ani za mák náladu je dnes slyšet. A taky jsem jak obří sud, do svých věcí se nedostanu a ty co mám už nejsou tak pohodlné."
Pravda, byla už v devátém měsíci a tak jí dělalo problém už jen vstát a vydat se do chrámu, jen aby tam vše dohlédla až si bude na pár týdnů plně užívat jen svého potomka.

,,Dobře, jen co všichni vladaři odříkají přísahu tak přijdu, dobře." Políbila jí na čelo, přičemž si připevnila i Narbem.

,,Nemusíš, pořádně si to vy tři užijte. Něco takového je třeba oslavit, i přesto vše."

Než však stihla své ženě dát jakoukoliv odpověd, Thena už dávno zase spala spokojeně na hromadě peřin a ukradených polštářů.

,,Nejsi sud, jenom jsi krásně zakulacená," pomyslela si s úsměvem na rtech a velice tiše zmizela za velkými dveřmi, vedoucími na schodiště odkud měla již přímou cestu do menšího sálu určeného jen pro králům nejužší kruh.

Nikdo zde nebyl, zahlédla jen stráže které mířili na nižší poschodí a jí si nestihli ani všimnout, když se rozhodla změnit směr a vzít to do kuchyně druhou stranou.

Né že by se jim musela vyhýbat, ale i její žaludek začal nesouhlasně dávat najevo že má taky hlad.

Když však sešla až k samotnému schodišti vedoucímu ke kuchyňi, všimla jsi že na poschodí kus od ní stál statný muž a před ním poklekla drobná žena s rudými vlasy, podle mírně zahnutých uší poznala že de jednalo o míšenkyni.

Onen muž nebyl nikdo Taenaran, generál Prythianu a člen jejich tlupy jak sebe všichni tři označoval.

Ani na něj nezavolala aby o sobě dala vědět, místo toho vklouzla do další chodby a pak už přímo do kuchyně.

Tak, nakonec jsem ani nedoufala že vůbec stihnu vydat aspoň jednu kapitolu.
U zbytku přidám snad příští týden, jelikož tenhle musím ještě dořešit přihlášky na SŠ.
Takže kdo se bude hlásit teprve poprvé na střední, držím vám všem palce ať vám to vyjde 🍀

A pokud jsme ještě nečetli Dvory například od @Kven, rozhodně doporučuji jelikož jsme díky ní dostala možnost naše série společně s @Verren svým způsobem protknout.
A rozhodně stojí za to si je od nich přečíst se vším všudy ❤️❤️❤️