Dvůr Zrady a Prokletých Slibů I. ✅

Prolog

Matka jí často říkávala lovkyně větrů, nikoliv kvůli létání které narozdíl od ní tolik nesnášela.

Milovala však vrcholy hor, kde byl vítr tolik surový a chladný že narážel do její většinou holé, hladké a bledé kůže.

Přípomínal jí jak krutý a křehký život může být.

Její matka byla cestovatelkou mezi světy, neboť ten svůj si již nepamatovala. Zapomněla cestu tam kde bývalá dříve doma, proto si sama říkala Poutnice.

Vysoká Fae která milovala svobodu.

Ta jenž je doma tam, kam jí vítr zanese.

Byla podzimním listím, zbarveným podle toho kde se nacházela.

Otevírala brány a nahlížela do světů, které jí před tím byly tolik cizí.
Když se usadila, netušila že že brzy pozná radost a zároveň neskutečnou bolest.

Tou jedinou radostí byla její dcera.

I ona se rozhodla být nakonec svobodná stejně jako její matka, žít podle svého.

A tak se učila.

Řemesla, kulkuru, jazyky.

Časem zjistila že čas který se linul kolem, na ní nezanechal ani zlomek stáří které při svých návštěvách tolik vídala.

Lidé umírali.

Časem zestárli a zemřeli, zatím co ona byla stejně krásná jako když se vydala na svou pouť.

Poznala tak že je jiná mnohem víc, než si před tím připouštěla.

Bylo jí líto života křehkých bytostí jako byly oni, až nakonec přestala hledat jejich společnost.
Její srdce nebylo zvyklé na tolik bolesti, kterou oni snášeli mnohem lépe.

Odešla tedy daleko od nich, až na území které časem začali nazývat pod Horou.

Území víl.

Požehnané dítě samotnou temnotou a smrtí...

Dovolte abych vás srdečně uvítala tímto krátkým prologem na fanfikci ze světa Dvorů, které patří k mým velice oblíbeným sériím.
(Byť se na prvním místě stále drží Skleněný Trůn).

A jako bych to nebyla já, zajímalo mě samozřejmě to co jsme v knihách nedostali.

Příběhy z dob ještě před Feyre, Rhysandem a tak dále, neboť z něho jsme dostali jen malé drobky které některým nestačí.

A jak někteří vědí, ráda ukrývám do jmen nějaký význam.