Dvůr Zrady a Prokletých Slibů I. ✅

Kapitola XIII.

Vetřelci velmi tiše a opatrně vstoupili do válečného tábora, který byl plný válečníků z několika dvorů a lidského území.
Většina z nich už dávno spala, ta druhá která držela hlídky a byla vzhůru si jejich pohybu v temnotě kam nedopadalo světlo z ohňů nevšimla.
Jejich kroky byly lehké a tiché, mezi lesními stromy a keři se pohybovali jako přízrak.

Jejich směr však směřoval k osamělému stanu, který byl kousek stranou od všech ostatních a oheň který byl v koši už pomalu dohořel.
Žena se v posteli zavrtěla, ale zůstala však nehybně dál zahalená do teplé deky.
Jedním okem ale opatrně sledovala postup vetřlců, kteří se rozdělili a, nyní jen jeden z nich byl před jejím stanem.

Narben měla položený vedle, jako kdyby jí něco říkalo aby si ponechala na dosah své ruky a neuklízela ho po střetu s monstry zpět do pochvy.

Nepohla se ani když cítila jak vetřelec vstoupil a přibližoval se.

Drsnými prsty přejel po generálčině tváři a obkreslil linie jejích jizev, které se táhli od levého spánku, přes tvář a mizeli někde pod její košilí.

Měla co dělat aby po něm nevystartovala hned, ještě ho neměla na místě kde chtěla a tak musela čekat.

Cizincovi oči zářili v chladném, měsíčním světle jako maják jasu.
Jeho úkolem bylo zajisté jí zabít, ale podle pohybů váhal.
Nechtěl aby to bylo rychlé, chtěl si hrát.
A tak dál přejížděl prsty po její tváři, jako by chtěl znát dokonale každý její detail.

Její rysy byly nápadné - oblé křivky, alabastrové kůže, dlouhé bílé vlasy a modré, chladné oči bez jakýchkoliv emocí, které nenesly žádnou známku slitování nebo vřelosti se na něj dívali s jediným cílem.

Než se však prekvapené monstrum stačila pohnout ze svého místa, aby vytáhlo dýku, Cessaira se po něm vrhla.
Přitiskla obě jeho ruce na zem, zatím co jej koleny přitlačila k zemi.

Její stisk zesílil, jak se Naga pokoušel agresivněji a naléhavěji dostat z jejího sevření.

,,Pusť, pusť ty Nečistá!" Zavřel a s posledním slovem jí plivl do tváře, Cessaira na to neodpověděla a jen své černé drápy zapodla po jeho kůže.
Znovu zaječel, ale nebylo to dostatečně aby ho někdo slyšel.

Ne.

Cessaira ho nechtěla zabít. Chtěla mu udělat to stejné co se chystal udělat jí, jen s rozdílem že ona si jeho smrt vychutná pomalu.
Její paže dál drželi stist stejně silný a zanechávali zarudlé šrámy v jeho kůži, přesto stále tlačila dál, jako by ji hnal neznámý hlad.
Naga se pod ní svíjel, dech vycházel z lapání, ne bolestí, ale rozkoší tak intenzivní že to hraničilo s šílenstvím.

Užíval si to.

Protože to bylo přesně co chtěl aby udělala.

A pak začala proměna.
Až teď si všimla proti čemu stojí, překvapením povolila stisk což mělo za následek že jí stvůra odhodila ven ze stanu a Narben společně s ní.

Kůže ztmavla a zhoustla, až se z ní stali šupiny.
Končetiny se prodlouželi a zkroutili do nepřirozeného tvaru.
Ústa se široce otevřela, aby odhalila řadu ostrých zubů a dlouhý, rozeklaný, stříbrný jazyk.
Z jeho přijatelně lidské podoby zbyla jen horní polovina obličeje a oči, které které nyní zářily temně rudým světlem přesto že měli mít černou barvu.

Stvoření, které bylo tím cizincem, vstalo před Cessairou, dvakrát tak vysoké než žena, která měla úctyhodných sto sedmdesát centimetrů.

Zazubilo se na ní svými zuby ostrými jako břitva, ta jen sykla když se snažila vstát a natáhnout se po svém meči.
Jenže ten byl daleko od ní, a ona svou moc až na samé dno vyčerpala během včerejších bojů.
Byly to jeho nohy, omotané kolem jejího silného pasu které jí drželi na místě. Dlouhý jazyk se vyplazil a klouzal po jejím zpoceném krku, sliny se pěnily u úst jak se připravoval na hostinu.

Ne každý den měl Nečistou.

Jenže byl až příliš zaujatý svou hračkou, až si nevšiml že jí dalším odchozením dostal tam kam chtěla.

Teď se Cessaira mohla usmát a odhalit své zuby, které nyní vzdáleně připomínali ty lidské.

Černé, dokonale ostré připravené k trhání jakékoliv masa.

Ale pak, rychlostí zmije, využila nepozornosti Naga a vrazila Nabern do jeho otevřené tlamy.

Zvuk připomínající pád skály zněl nočním vzduchem, když její ruka prorazila jeho tuhé maso, kosti a zuby. Byl to hromový řev, který vyděsil ptáky kteří nyní vylétli ze stromů.

Už si toho všimli i vojáci a  hnali směrem k ní, aby jí pomohli.

Při posledním silném zatlačení její paže, se z hrdla tvora vychrlily kusy masa a krve v příšerném množství, když se zoufale snažil lapal po dechu.

Oheň, který hořel v jejich očích uhasl a ona ustoupila a zírala na tělo toho, co bývalo kdysi dávno člověkem.
Než se s něj pomocí křížení stala Naga, jedno z nejhorších monster které dokázalo nadělat dostatečně velké množství škod.

,,Generálko!"
Vykřikli když přiběhli blíže, ale to už bylo po všem a jen sledovali tělo Nagy jak ho Makaria která se tu najednou objevila začala pomalu požírat.
Nakonec po něm zbyla jen dýka, která nebyla vyrobená z ničeho co neznali.

,,Jsem v pořádku," zhluboka si odechla, oklepala se a zvedla ze země onu dýku.

Byla vyrobená z nějakého černého materiálů, který nebyl podobný ničemu co znala.

Když se ale dotkla ostří, projela jí vlna bolesti která ji přinutila aby zbraň upustila zpět na zem.
Ruka zůstala v místě kde předtím držela dýku spálená, a na okrajích měla černý nádech.

,,Generálka Cessairo!"
Tariq, kapitán lučištníků z Letního dvora se k ní sklonil a podíval na ránu.

Pak jen překvapeně a vyděšeně zvedl hlavu, a jejich pohledy se setkali ale ani jeden nedokázal přijít na to co si ten druhý v tuto chvíli myslel.

,,V severní části tábora se objevila Kondra, i ona u sebe tohle,"ukázal na ostří, což Cessairu překvapilo.

Kondry byly stvoření podobné vlku, s tělem lva a ocasem štíra.
Nebezpečná obzvláště díky své rychlosti, ohebnosti a velmi silnému jedu který dokázal bolestivě zabít.

,,Je mrtvá?"

,,Ano, bohužel čtyři muži při tom zemřeli. Měly bychom informovat krále o tom co se zde stalo," přesto že Tariq se s Kondrou ještě nesetkal, byla překvapená že si s ní dokázal poradit.

,,Informujeme, teď se postaráme o to že zkontrolujeme ležení. Může jich tu být víc, nevíme kolika se podařilo proniknout naší obranou."
Když se chystala vydat do velitelského stanu, zarazila se při pohledu na svou ruku a otočila se za Tariqem.

,,Po kom šla ta Kondra?"

Tariq zbledl a přešel k ní, jako by chtěl aby rozhovor zůstal jen mezi nimi.

,,Ta Kondra," tentokrát byl bledý mnohem víc, než když stál vedle ní v první linii.

,,Šla po mě."

Tenkrát to byla Cessaira, která se na něj překvapeně podívala.

Naga šla po ní.

Kondra zas po Tariqovi.

Jestli je neposlali Daglani, zůstala tam jediná otázka.

Kdo je dva chtěl vidět mrtvé.