Dvůr Zrady a Prokletých Slibů I. ✅

Kapitola VII.

,,Doufám že vše bylo v pořádku za dobu mojí nepřítomnosti," jednotka která byla vycvičena jako osobní strážci králova vnitřního kruhu, se rychle postavili do pozoru jeden vedle druhého, sotva dýchali když uviděli svou pohublou generálku která se opírala o hůl, kterou od svého povolení vstát z postele nedala z ruky.
Přesto si všimli že její oči byly stejně živé jako předtím, aspoň to je upokojilo aby se dál neptali a částečně se jim i ulevilo.

,,Ano generálko, nic vážného ani podstatného se nestalo," potvrdila Falon, jedna z nejmladších členek této skupiny a ostatní jen horlivě přikývli.
Po téměř dvou letech intenzivního tréninku se mohla oficiálně přidat k Valkýrám, jejíž výcvik svým způsobem nikdy neskončil a stále se měli čemu učit.
Nestačilo na to pár měsíců, ať byly sebe víc talentované protože talent samotný jim k boji nestačil.
Nezaručil ani to že se z bojiště vrátí živé, ale za těch několik let si vysloužili pověst krutých a mocných válečnic, které dokonce předčili i Illyrijské válečníky.

,,Jsem ráda že jste do zvládli," všichni se pousmáli, což Cessairu také podmítilo jim to oplatit a věnovali jim také úsměv za kterým se skrývala hrdost.

,,My jsme zas rádi že jste zpět."

,,Opravdu, to vás generál Taeneran tak mučil?" Nemohla si to zkrátka odpustit, i když jí její švagr o všem informoval byla ráda že už může být zpět ve své funkci.
I když se musela šetřit, aby jí už konečně všichni umožnili návrat a nesledovali jí na každém kroku což jí začalo pomalu ale jistě provádět k šílenství.

,,Ne madam, ale vaše velení je jak to jen říct..."

,,O dost lepší, Generál Taeneran je spíše na loďstvo než na souš." Přímá odpověď které měla o dost raději, než když někdo chodil okolo horké kaše.

,,Dobrá, dobrá. Doufám že na zítra je vše připravené?"
I když věděli že zítra Obřad Krve končí, měli někteří zaražený výraz který značil že na něco zapomněla.

,,Lady Cessairo, vy jste zapomněla?"

,,Dnes má přeci král Fionn údajně oznámit svou žádost o ruku s lady Ileane?"

Cessairu zaklonila hlavu a hluboce si oddychla, už když šla do kasáren si říkala že na něco takového zapomněla.
I když na tohle by zapomněla ráda, kdyby jí to nepřipomněli.

,,Zapoměla, ale to teď necháme stranou. Vás naštěstí od večera vysvobodím tím, že musíte vše na zítra ještě jednou zkontrolovat. Nechci abychom byly překvapení že jsem na něco zapomněli, obzvláště když letos je více účastníků."
Alaric, syn Taenerana kterého s Thenou vychovávala byl jedním z dvacet dvou mladíků kteří se letos zúčastnili a bojovali o to se dostat na vrchol Ramielu. Nebo aspoň přežít.

Zamrazilo jí, když si vzpomněla že těla budou zas rozmístěna všude a u některých bude těžké poznat kdo vůbec byl kdo. Někteří se nebáli zabíjet, jen aby se dostali nahoru.
Ohrnula nad tím nos, obzvláště když jim řekne tu stejnou větu jako každý rok.
,,Gratuluji všem, kteří se buď dostali na samotný vrchol nebo přežili. Ale válečníky to z vás ještě nedělá, tohle byla pouze zkouška kam až zajdete aby jste přežili."
Měla by být hrdá že se obřad koná jako připomínka na Enaliuse, ale jak se mohla dívat na barbarství které ostatní pokládali za správné?

Z některých se stali lovci, z těch druhých se stala lovná zvěř která se zoufale snažila přežít.

,,Na, nás se spolehněte," ozvali se všichni sborově.

,,Teď už běžte a děkuji," lehce sklonila hlavu aby jim tímto drobným gestem poděkovala, nikdy jí však nesklonila už tolik jako když Naxovi dali na hlavu korunu.
To se dotkla téměř až země a mnohé to překvapilo, když bývalá Serafská princezna přísahala jako první věrnost někomu po jehož boku zabíjela bez slitování a zároveň dokázala prokázat tolik laskavosti.