Dvůr Zrady a Prokletých Slibů I. ✅

Kapitola XI.

,,Už jsem se smířil s tím že moje sestra má baziliška, dokonce jsem se smířil s tím tvým přerostlým ptákem co tak rád útočí na obličeje.
Ale proč sakra musíš mít kelpiji! Normální kůň nestačí?"
Andros stál po boku několika svých mužů, kteří drželi hlídku když dorazila Cessaira i Naxos aby se k nim přidali.
Přesto že se vojáci již s kelpijí setkali, pořád měli strach přiblížit se k bestii která si je mohla kdykoliv dát jako svačinku.

,,Ne, nestačí. Já vážně nechápu, co vás na *Makarii po tom všem a ještě po tolika letech na ní stále děsí." Seskočila ze své klisny, zatím co Naxos udělal to stejné ze sedla svého valacha jehož uzdu podal nejbližšímu vojákovi.

,,Třeba to, čím se živý a hlavně jak se živý?"
Andros velmi rychle ucukl, když k němu klisna natáhla krk aby si ho mohla očichat.
Cessaira si pobaveně odfrkla, když poplácala Makarii po šíji.

,,U Temné Matky , tak občas sežere nějakou to monstrum nebo nepřátelského vojáka. Alespoň tady potom nezbyde binec, víš jak Naxos nemá rád neuklizený nepořádek."
Ten na to jen souhlasně přikývl, než se začal dívat po ležení které tu postavili.

,,Kde je tvůj otec Androsi?"
Tak toho Naxos hledal už na začátku tábora, ale přes zmatek který tu panoval ho nikde neviděl.
A těch několika vojáků kterých se zeptal, nevědělo kde by se mohl

,,Nevím výsosti, naposledy jsem ho viděl když šel za lordem Aeronem. A to bylo před několika hodinami, možná tam ještě s ním je."
Ukázal směrem k pobřeží, kde bylo několik lodí pod vlajkami nejen Dvorů ale i lidí.

,,Děkuji, musím s ním nutně mluvit."
Dva vojáci z jejich legie se vydali okamžitě za ním, zatím co Cessaira a Andros zůstali celý opaření na místě.
To vše bylo jediné co řekl, než se vydal skrz tábor bez většího vysvětlení.

,,Myslíš že bude bitka?"
Oba se vydali také blíž k táboru, kousek od bažin kam většinou pouštěla Makariu.
Nebylo potřeba aby svou klisnu uvazovala, neboť nebylo zatím nic co by kelpiji vyděsilo.

,,Tvůj otec versus Naxos? Vítěz už je předem jasný."

,,To máš asi pravdu."

,,Ale nemyslím že by se chystali vrhnout do křížku, i potom co tvůj otec vyvedl."
Už se tehdy na slavnosti chystala odejít, když se zarazila přesně v moment kdy Naxos konečně oznámil koho si to vlastně vezme.
Šok jí přiměl sednout si na zadek, neboť jí jeden kámen ze srdce konečně spadnul.

,,Nedivil bych se kdyby byl naštvaný, otec ho chtěl podvést.
Doufám že ty hlavně nejsi naštvaná na Candii a Aiginu? Byly v tom nevinně."

,,Jak bych mohla být naštvaná na ty dvě. Spíš mě naštval Nisyros, čekala bych že uvidí jak se Naxos chová k Theře po celou tu dobu. A on pak udělá tohle," rukou si promnula tvář a povzdechla si, ten večer mohl dopadnout hodně špatně.

,,To víš, očekávalo se že si vezme Ileane."

,,Chyba."

,,Osudová."
Ani jeden si nechtěl domyslet co by se stalo, kdyby si skutečně vzal Ileane.

,,Jak to zatím mimochodem vypadá? Cestou jsem sme potkali legii z Letního Dvora, když směřovali až přímo na lidské území."
Několik vojáků na ní kývlo aby jí pozdravili, rychle jim pozdrav opětovala než oba zmizeli ve velitelském stanu.
Ten byl větší dokonce i než stany vladařů, což jí samotnou docela překvapilo že obětovali své vlastní pohodlí.

V něm krom velké mapy, starého, oprýskaného stolu a několika židlí nic víc nebylo.
K čemu luxus, když jste na bojišti a jsou zde důležitější věci než řešit zda je polštář z bavlny nebo je to kus něčeho na co můžeme položit hlavu.