Dvůr Zrady a Prokletých Slibů I. ✅

Kapitola XXVIII.

Thera seděla na koberci se zkříženýma nohama, a kolem ní byly rozházené nejrůznější hračky, v pokoji který používali nyní jako místo kam chodily návštěvy, a kde si hlavně hrála s Rinou.

Ta nyní ležela na své dece, mračila se a odhodila další hračku.

Ten den měl jakou si špatnou náladu, nikdy předtím jí neměla a tak Thera nevěděla co dělat.

Už to byly skoro dvě hodiny, co tam takhle seděli, ale nic neudrželo její pozornost déle než dvě minuty, dokud se nezačala nudit a odhodila to.

Snažila se jí pokaždé nadšeně přesvědčit, což ji zlepšilo náladu jen na krátkou chvíli.

Neměla hlad, už malou zkoušela nakrmit a taky ji přebalila.

Dokonce si i zdřímnula, ale přesto byla celý den frustrovaná a ve špatné náladě.

Byla téměř v koncích, když dorazila Thena aby jí s Rinou pomohla.

Ta se po nějaké době uklidnila, což Thera využila k tomu aby si odpočinula než měla odpoledne přijít i Cessaira která si nenechala ujít žádnou šanci malou princeznu vidět.

,,Je vášně sladká," Cessaira se vážně na malou nemohla přestat dívat, byla opravdu kopií obou rodičů.
Obzvláště jak rostla, viděla v ní rysy obou dvou čím dál tím více.

Lhala by, kdyby řekla že nezávidí Theře že má stále možnost mít další děti.

Ale z té druhé se radovala aspoň z toho, že Naxos konečně byl šťastný tak jako ona.

Vše bylo naprosto dokonalé.

Ale až příliš dokonalé, že měla pocit jako by se blížila jaká si pohroma které si začala všímat jen ona.

Nikdy nemohlo být nic dokonalé, aniž by se něco nestalo.

Nikomu to ale neřekla, nechtěla kazit tohle období které si každý užíval.

,,Víš že už jsi to řekla aspoň po osmé?"

,,No a, řeknu to třeba ještě padesát krát. Taeneran to dnes říkal celé dopoledne, aby mě tím mohl štvát a celkem se mu to i dařilo."

Vlastně se takhle provokovali už pár měsíců, což všem připomínalo staré, dobré časy které se zas vrátily.

,,Ráno měl hotové všechny věci, takže tuhle vaší soutěž vyhrál" řekla provokativně Thena, zatím co Thera která seděla na posteli se tomu musela smát.

,,Já jich měla víc, přísahala bych že než jsem šla odnést Naxovi hlášení o stavu zásob byla moje hromada menší. A když jsem se vrátila, byla stejně vysoká jak ráno než jsem začala."

Pak se lehce poškrábala na tváři, dobře věděla jak bylo možné že se tam objevila další práce a proč Taeneran byl tak vysmátý.

I když ona sama udělala to samé Naxovi, u které si myslela že to byl nejdříve on takže mu na stůl dala o něco víc dokumentů.

Uchechtla se.

Teď už bylo pozdě cokoliv měnit.

,,Proč mi teď připadají jako malé děti?" Zeptala se Thera, zatím co se dívala na Rinu jak pomalu, znovu usínala.

,,Dámy, je jedno kolik vám je. Soutěžit se dá téměř ve všem, od tohohle, přes pití a tisíce dalších věcí."

,,Nikdo se s tebou co se týká pití lásko sázet už nechce, protože jsi pokaždé vyhrála."

,,Sladká chuť vítězství."

,,Už víte kdy vyrazíte?"
Řekla Thera, když se jí chvíle ticha už zdála až příliš dlouhá.

Cessaira si sedla do křesla vedle Theny, která souhlasně přikyvovala.

,,Za dva měsíce vyrazíme, už je vše téměř připravené a už zbývá doladit jen poslední detaily a některé záležitosti."

Strach už jí téměř opustil, a čím dál tím více se vlastně na návštěvu tak těšila že jí dva měsíce připadali jako nekonečné.

,,Závidím vám že se teď můžete někam vydat."

,,Neboj Thero, aspoň ti něco přivezeme že."
Štouchla jemně Thena Cessairu, která horlivě přikývla.

,,Pokud to bude něco na nervy, vemte toho víc. Myslím že se to bude jednou hodit, tak ať máme do zásoby."

Všechny tři se museli držet, aby nepropadli v hlasitý smích a neprobudily tak malou Rinu.

,,Jasně, vazmu vše co zrovna budou mít. I když jak znám svou švagrovou, připlujeme s jednou lodí a vrátíme se nejméně s deseti."

,,Myslíš že by nechtěla přijet?"

,,Víš Thero, Mariamne se od smrti mého bratra rozhodla nepustit říši. Jako panovnice tak velkého území, je tím dost zaneprázdněná a i když má okolo sebe rodinu - nemyslím že by se vydala sem."

Smrt jejího druha prvorozeného syna bylo něco, přes co se nedokázala přenést a Cessaira měla pocit jako by jí svým odchodem sem vrazila nůž do zad.

,,Věděla jsem že je jen vdova a tvá švagrová, ale netušila jsem že přišla i o syna."

,,Bylo to chvíli před tím než v boji po útoku Divokého Honu zemřel můj bratr, loď kterou převáželi vílí zmar díky útoku nepřátel vyletěla do povětří a můj synovec Keres tam zemřel."

Pořád si pamatovala ten pach spáleného dřeva a peří, u kterého měla pocit že cítí pořád.

Přejela si prstem po místě na dlani, které si onoho večera při snaze dostat Kerese na břeh popálila.

,,To je mi moc líto, netušila jsem že to bylo až takové," špitla Thera a omluvně se pousmála.

,,Už to bylo hodně dávno, neříkám že jsem se přesto přenesla ale znám ten pocit jako stále prožívá Mariamne. Ztratit dítě je jedna z nejhorších bolestí, jakou matka může zažít."

,,Tvá práce?"
Vyhrkla Thena, která se tím snažila odvést pozornost od předchozího rozhovoru který ani jedné z nich nedělal příliš dobře.

Thera přikývla, když se podívala na co její přítelkyně ukázala.

Byla to dečka, která ležela pa jedné straně postýlky pro případ že by Rině byla zima.

,,Začala jsem ke dělat ještě před jejím narozením, abych se nějak zabavila když jsem se nemohla nikam hnout bez doprovodu a vy dvě jste měli práci."

Cessaira ruční práce ráda ocenila, sama se sice vyšívat naučila ale nikdy u toho nedokázala vydržet aby to dokončila.

Za to výroba zbraní a šperků, to bylo něco jiného.

,,Já to zkoušela před časem, ale vyšívat malé vzory mě nebavilo. Tak jsem se vrhla na tapi," nestihla to ani doříct, když se ozvalo hlasité klepání.

Thena se už chtěla zvednout, když viděla že se zvedá i Thera ale obě předběhla Cessaira která u dveří byla mnohem dříve.

,,Cess co se děje?"

,,Musím něco jít zařídit, hned se vrátím."

Nechtěla Theně lhát.

Ale zároveň nechtěla, aby svou přítelkyni viděla v takovém stavu.

Lhala, když řekla že se hned vrátí.