Invicta

Mučení

S mírným otupěním jsem s ostatními vstala. Podívala jsem se kolem sebe a zjistila, že jsme v nějaké chodbě. Přemýšlela jsem jaký to má význam, ale brzo jsem ho zjistila, když jsem viděla, jak kolem nás chodí udivení něčím omámení lidi. On chce, abychom se nakrmili jejich duší. Pár z nás už to udělalo, tedy spíš většina kromě mě a Kaylee. Obě jsme věděly, že teď je chvíle útěk. Ale těžko se ten hlad přemáhal. Tříkrát jsem se zhluboka nadechla a přestala myslet na ty duše.

Začala jsem se kolem sebe pozorně dívat, a pak mi došlo, kde jsme. Jsme v jedné z chodeb, která vede k hlavnímu i zadnímu vchodu. Hlavní východ bude určitě dpbře chráněn. Proto jsem si vybrala zadní vchod. Mrkla jsem na Kaylee, aby běžela za mnou. Ona jen kývla a vyběhla směrem ke mně.

Utíkaly jsme k zadnímu vchodu, prudce jsem se zastavila, když jsem uviděla stráže.

Kaylee pravila: „V pohodě." Vztáhla ruce do výšky a stráže letěli vzduchem.

Když viděla můj vyjevený výraz, řekla: „Budou v pořádku, za chvíli se proberou. Běž!"

Běžely jsme dál, už jsem uviděla zadní vchod. Byl zamčený.

Kaylee na něj chtěla zkusit nějaké kouzlo, ale nefungovalo, zámek chráněný proti magii.

„Ustup." Řekla jsem.

Se zámky jsem měla nějaké zkušenosti, ne že bych někde kradla nebo tak něco. Prostě jsem se naučila otevírat zámky.

Tenhle zámek byl těžší než ostatní, ale věděla jsem, že ho musím otevřít rychle, věděla jsem, že za chvíli příjdou další strážci a bude s námi ámen.

Svižne jsem kmitala s prsty a se sponkou do vlasů. Zámek pomalu povoloval, a když povolil prudce spadl na zem.

„Běž." Řekla jsem Kaylee a společně jsem utíkali ulicemi.

„Jak....jak si to udělala." Řekla sípavě Kaylee.

„To je teď jedno. Běž!"

Myslela jsem, že jsme mu nějak utekli, ale když jsem viděla obrněné stráže, věděla jsem, že jdou pro nás. Chtěla jsem otočit, ale byli i z druhé strany. Obklíčili nás. A potom jsem měla před obličejem černo.

„Já a Kaylee jsme v ošklivé šedivé místnosti." Říkám si fakta vduchu. „Jsme spoutané řetězy, typla bych antimagickými."

„Chtěli jste utéct." Řekl hlas, který mě prudce vytrhl z myšlenek. Byl to Rogers na obrazovce, která byla vyjela ze z šedivé zdi.

„Určitě budete dobré invicty, když jste ovládli svůj hlad po duších. Líbilo se mi to, jak Kaylee omráčila mé dva strážce a Dee otevřela ten složitý zámek."

„Co chcete s námi udělat?" Řekla Kaylee trocu unaveným hlasem. Já jsem taky byla unavená asi to bylo tím hladem, ale já se nechtěla krmit na duši.

„Dobrá otázka. Tahle místnost se nazývá mučírna. Za to, že jste utekli, vás tu budu mučit hladem, dokud neřeknete sami, že chcete svačinku. Tohle je způsob, jak spolu překonáme váš odpor k této záležitosti. Být váma bych to řekl rychle. Nemůžete umřít na hlad, ale pokud to neřeknete, nekonečno času tu budete, budete seschlý a bolest z hladu vás bude zžírat."

„Já to něřeknu." Pravila Kaylee pevně.

„Já taky ne." Řekla jsem též pevně.

„Tak dobrá. Uvídíme, co mi řeknete zítra."