Invicta

Mámina story

"Co? To není..."

"Jsi adoptovaná."

"Co??? Vy si ke mě přijdete a říkáte mi, že jsem adoptovaná."

"Zapřemýšlej nad tím, odlišujes se od své rodiny a sourozenců?"

"Jo, ale to neznamená..."

"Tvá, naše rodina mě vydědila, nebylo to proto, že jsem byla těhotná, ale proto že jsem se jim mehodila do krámu. Nesplňovala jsem jejich podmínky. V našírodině je obor magie a sportu, vždy to tak bylo, vždycky měli všichni z naší rodiny na tyto dva obory talent až na mě, všichni to věděli, ale ještě o nic moc nešlo, ale když jsem si zvolila inteligenční obor. Mou babičku, tvou prababičku to naštvalo. Nesnášela mě, ale nějak mi do života nezasahovala. Rodiče mě taky neměli moc v lásce. Jednoho dne jsem to zjistila, zjistila proč mě rodiče nesnáší a proč jsem nesdědila ten talent jako ostatní z naší rodiny. Máma měla milence. Byl to jeden profesor na čarodějné škole , jmenoval se Roger Twain, tajně se s ním scházela, on ji přivedl do jináče, potom se přestali scházet. Táta to zjistil až když viděl, jak se liším, vzhledově jsem vypadala jako jejich rodina, ale co se týče toho ostatního, věděl, že moje cesta je intaligenční obor, našel spojitosti a mámon deník.  Všechno do sebe zapadalo, Roger vyučoval inteligenční obor, byla jsem po něm. Byla jsem nechtěná. Když mi bylo osmnáct. Moje babička řekla při jednom obědě: "Lindsay, vím, že si těhotná, ale...na tom nezáleží, jsi plnoletá, to znamená, že si zabalíš jedno zavazadlo a odejdeš."

"Co?"

"Už do naší rodiny nepatříš."

"Ale babi..."

"Vypadni!"

Byla jsem smutná, ale zároveň naštvaná, byla jsem naštvaná na babičku, tátu, ale hlavně mámu.

"Mami, proč si to udělala? To ti nebyl táta dost dobrej?!"

"Co? O čem to mluvíš?"

"Proč si s tím chlapem musela spát, zničila si můj život a vy dva taky! Mami, vzhledem k tomu, že už těnikd neuvidím, řeknu, že jsi děvka!"

Všichni na mě vyjeveně čuměli.

"Ano je to děvka. Slyšíte dobře."

"Kde jsi to slyšela?"

"Můj pokoj je nad vašim, tedy do dneška byl, jsou tam slyšet všechny vaše rozhovory, ale stejně to je jedno, kromě měho bratra a sestry to vědí všichni, že jsem nevlastní!"

Sebrala jsem se v cuku letu, sabalila jsem si věci a šla za mím přítelem Deanem, tvým otcem, bydlela jsem u něj do té doby, co ses narodila, myslela jsem si, že to zvládneme, ale pak se stala ta nehoda, on zemřel a já na výchovu byla sama, věděla jsem, že potřebuji pomoc. Zbýval moje sestra s bratr, ale bratr odjel daleko do ciziny, tak toho jsem vyřadila zbývala moje sestra. Tajně jsem se s ní sešla. Říkala jsem jí, že to nezvládám, řekla jsem jí také, že potřebuji pomoc. Nakonec jsme se dohodli na to, že bude rozumné se tě vzdát. Potom to moje sestra Rochel, tvoje adoptivní máma, nafingovala tak, že jseš z děckého domova, takže moje máma, táta, bbička, neměli podezření. Pravdu věděl jen její muž. Mělo se to držet v tajnosti. Tvoje starší nevlastní bratr a sestra neví ni o tom, že jsi adoptovaná tak jako si nevěděla ty." Skončila svůj proslov, věřila jsem jí, ale celé to zjištění, bylo to šílené.

A ještě šílenější bylo tohle. Trochu mě vylekal svým náhlým příchodem. Právě ulicí přišel Daniel Rogers a pravil: "Ahoj Lindsay." Nemluvil s ní tak povýšenecky jako s ostatními. Mluvil tak...jak to říct....zamilovaně. Daniel Rogers někoho miluje?