Invicta

Konec

„Proč musím být na tu akci s tebou?" Ptala jsem se ho.

„Losovali jsme a ty jsis vylosovala mě."

Jsem vážně naštvaná, že musím být ve dvojici s ním. Každou noc, dokud nenajdeme Bowena a nechytíme ho. Nesnáším Bryce.

„Pojď, musíme se transportovat z Ameriky do Anglie."

„Já neumím transportování."

„Cože? Vždyť je to tak jednoduchý."

„Možná pro tebe." Naštvaně jsem vzdychla a křikla: „Sice tu říkám nerada, ale podej mi ruku!"

Pořád jen stál a nic.

„Podej mi sakra tu ruku! Tímhle tempem se tam nikdy nedostaneme!" Podal mi ruku a stiskl jí.

Já si v duchu vybavila mapu a přitom myslela na dráhu, jakou musíme jít. Cítila jsem, jak kouzlo funguje. Přemístili jsme se během chvíle.

„Vítej v Londýně." Pravila jsem a rozmáchla jsem rukama.

„A teď mi musíš dát torchu odpočinku. Přemisťovat dva lidi je těžký." Pravila jsem zadýchaně a sedla si na lavičku.

Po chvíli řekl: „Takže, kde máme hledat?"

„Měl tu jeden byt, ve ktrém bydlel. Musíme se tam podívat. Ale pochybuju, že tam teď bude. Větší šance je, že je ve Francii, kde hledá Kylee se Serenou. Daj nám vědět, když něco najdou." Řekla jsem a poklepala jsem na hlavu. Telepatie se na tohle hodí.

„Jdeme!" Zavelela jsem a oba jsme se vydali k bytu. Byl to starší byt v jedné čtvri Londýna.

„Nemá cenu zvonit." Pravila jsem a použila jsem kouzlo na otevření zámku.

Byt byl prázdný, ale já něco cítila, cítila jsem, jako by tu nedávno byl.

Najednou jsem v hlavě měla nepříjemný pískot. Cítila jsem hroznou bolest, svalila jsem se k zemi.

„Zdarvím, jmenuji se Bowen, ale to asi víš, když mě s přáteli sledujete. Do tvého těla jsem dostal smrtící virus. Nechtěl jsem riskovat, ikdyž pochybuju, že byste mohly být Invicty, je tam i troška smrtícího bronzu. Virus tě zabije a ukáže tak ostatním, že se mnou nemá cenu si zahrávat. Není nakažlivý, to ti ale může být jedno, protože ty jsi ta ve, které se tento virus vyvíjí. Nic proti tobě nemám, ale neměla si po mě pátrat." Přenos v mé hlavě skončil a já začala plivat krev, začala mi téct i z očí a uší. Bylo to hrozně bolestivé.

„Transportuji tě zpátky do New yorku." Pravil z dáli mé mysli Bryce. Viděla jsem ho jak mě bere do náručí a přivírá oči, viděla jsem kolem nás prosvišťovat světlo, pak jsem omdlela.

***

Probrala jsem se v nemocnici a celou nemocniční postel jsem ohodila krví.

Doktoři něco křičeli. Něco jako: „Ten virus jí zabijí!"

Jiný pohled:

„Co se jí tam stalo?" Pravila vyděšeně Kaylee na sedící na židli v nemocnici.

„Já nevím. Byli jsme v tom bytu v Londýně a ona se najednou sesypala."

Z operačního sálu vyběhl doktor.

„Jestli jí chcete ještě něco říct. Tak máte možnost."

„Co se dějě?"

„Tohle jsou poslední chvíle jejího života. Nemůeme pro ní nic udělat."

„Cože?" Pravila Kaylee a ochromeně běžela na operační sál.

Na posteli ležela Dee s bledým obličejem a plivala krev, ale do toho se snažila mluvit, řekla jim: „Bowen vyhrál. Nějakým způsobem do mě vsadil vir, řekl, že se vám může stát to samé. Když ho budete dál hledat. Vir je taky plný bronzu, takže je za chvíli po mě."

„Ne Dee. To nesmí být pravda!" Řekla šokovaně Kaylee.

„Všichni jste skvělí. Neposlouchejte ty ostatní, kteří nás odsuzují. Jsou to jen idoti. Kaylee...jsi skvělá, přeju ti hodně štěstí."

Pohled Dee:

Všichni na mě tak vyděšeně zírají a já říkám své poslední věty.

Je to dost těžké, když vám ze všech otvorů hlavy teče krev. Tolik krve, ale to jsem teď nesměla řešit.

Obrátila jsem se na Bryce a ochraptěle pravila: „Podej mi svou ruku." On byl šokovaná tímto výrokem, ale podal mi svou ruku.

„Odpouštím ti." Zachraptěla jsem svá poslední slova a potom už jsem necítila nic....

Jiný pohled:

Bryce pořád svíral dlaň dívky, kterou miloval. Stál tam dlouho a hleděl na ni. Nechápal nic. Jak se to sakra mohlo stát?

***

Na hřbitově se konal pohřeb dívky Dee Fletcher. Všichni, kteří jí znali, přišli. Byla první obětí Bowena a nebyla poslední.

Na svět se snesla hluboká temnota v podobě Bowena. Ovládl celý svět. Každý den byl plný bolesti a nekonečného utrpení.

Nikdo si teď už nepamatuje, jaké to je cítit štěstí nebo lásku. Bolest je úplně všude. Každý na světě jí cítí vy mysli, duši, a těle. Je neutichající a věčná.