Invicta

Nebuď labuť

Hned jak jsem to uviděla, běžela jsem ke Kaylee do pokoje. Když jsem otevřela dveře a přiběhla k postely, uslyšela jsem Kaylinino sténání. Podívala jsem se na digitálky na stole a zjistila jsem, že je jedna ráno. V tu dobu dokonce i Kaylee spí.

„Co je?" Řekla chraplavým nevrlím hlasem.

„Něco ti musím ukázat." Řekla jsem zadýchaným hlasem. Ukázala jsem jí knihu s mým portrétem na konci. Potom jse prsten ukázala jméno autora obrázku. A když to jméno uviděla, dala pusu do ó.

„Nevím, co to v té knihovně dělá?"

„To je snad jasný. Rogers jsem nechal zavést knihovnu a asi tam dal i Brycovy knihy. Spíš by tě mělo zajímat to, že se Brycovi líbíš."

„CO??? Ne! Nenávidím ho. Předtím než jsem se dostala jsem. Jsem ho na celém světě nesnášela nejvíc. Teď je třetí na mém seznamu, osob které nenávidím a před je jeho bratr a otec."

„Ty ho nesnášíš, ale on tebe ne."

„Mám plán!"

„Jakej?"

„Podle toho plánu zjistíme stoprocentně, jestli se mu líbíš nebo ne."

„Co? Ne! Já se mu nelíbím."

„Kluci se někdy chovají divně. Říkají, že my jsme divné a nevyzpytatelné, ale oni jsou v tomhle stejní."

„Stejně říkám ne."

„Nebuď labuť. Vážně to nechceš zjistit?"

„Ne...já nevím." Nesnášela jsem ten její pohled, který říkal: „Jsem chytřejší než ty."

„Ale víš."

„No jo. Chci to zjistit."

„Plán odstartuju až zítra."

„Řekneš mi o co půjde?"

„Ne...dozvíš se zítra."

Daůší den ubíhal docela pomalu. V poledne jsem trénovala magii. V tom cvičení jsem měla vyvolat malé zemětřesení. Odpoledne jsem tse učila nový jazyk. Nebylo to tak těžké. Když má člověk dobrou paměť naučí se snad všechno.

Jsem zvědavá o jaký plán půjde. Doufám, že nepůjde o nějakou trapnou situaci, proto jsem ostražitá a pořád se pozorně dívám kolem sebe.

Odpoledne, po tréninku, slyším Kaylinin hlas: „Rogersi, vím, že nás sledujete, proto se vás chci na něco zeptat, požádat. Děláme všechno, co po nás chceme. Pilně trénujeme. Proto bych se chtěla zeptat, jestli tu není nějaká místnost, kde bychom udělali já nevím.....večírek, kalbu."

Dlouho se ni z rozhlasu neozývalo a já si říkala, co za pitomý nápad ji napadl.

„Můžete mít kalbu. Za hodinu jsem přijede výtah, který vás do místnosti zavede. Nemusíte jít po skupině můžete jet výtahem po částech. Jefersone zařiď to." Přikázal někomu.

„Zajisté pane." Odpověděl. Rozhlas zapraskal a tím nám hlásil, že sdělení skončilo.

„Doufám, že tam bude chlast." Řekla Julia, které se objevila z poza rohu a vyděsila mě tak.

Kaylee mi prudce chytla ruku a vedla mě do mého pokoje.

„Tohle je hrozný plán." Řekla jsem, když zaklapla dveře.

„Je to brilantní plán."

„Co, ne!"

„Tohle plán uskuteční." Řekla a rozpustila mi vlasy z culíku.

„Na portrétu jsi s rozpuštěnýma vlasama. Nechápu, jak tě tak mohl nakreslit, když každý den v roce nosíš culík."

„Před dvěma rokama jsem ho měla."

„Jak si to můžeš pomatovat?"

„Jak si říkala, vlasy mám v culíku pořád. Ten den mě přemluvila Macy." Když jsem to jméno řekla, vzpomněla jsem si na ní a Olivera, jak mi ti dva chybí. Nesnášela jsem tohle místo. Musíme se odsud nějak dostat. Zjistím něco, ikdyby to znamenalo líbat Marcuse Rogerse.

„Tak....jdeme na ten plán?" Řekla jsem.

„Jasně."

Když jsme skončily s upravováním. Kaylee měla na sobě tyrkysové krátké šaty, boty stejné barvy, zlaté naušnice, náhrdelník a pásek. Slabeě se nalíčila černou tukou, řasenkou a světle rudou rtěnkou. Slušelo jí to. Ale jí to sluší vždycka. Tyrkys jí ladil k zeleným očím.

Za to já. Nejsem si sebou jistá. Na sobě jsem měla světle modré tílko s velkým výstřihem, který normálně nenosím, s černými kraťasy, světle modré tenisky. Stříbrný náhrdelník a naušnice. Nalíčila jsem se obdobně jako Kaylee. Až na tu rudou pusu. Vzala jsem si rtěnku míň nápadného odstínu. Vlasy jsem měla rozpuštěné a rozprostřené přes jedno rameno a záda.

Kaylee řekla: „Moc ti to sluší."

Kráčely jsme společně k výtahu a poprvé jsme nejely s ostatníma.

Když se dveře rozevřely, uviděli jsme docela velkou místnost plnou diskokoulí, repráků, z kterých se linula hudba a nalevo stál bar s alkoholem.

Přestala jsem tohle sledovat, když jsem uviděla vyjevené pohledy ze všech stran k mé osobě. Byli tam už všichni.

Podívala jsem se na Bryce. A když jsem viděla jeho pohled. Zjistila jsem, že se Kaylee nemílila. Jeho hnědé oči se zelenoměděným zábleskem se na mě se zájmem dívali. Byl tak vyjevený, že ten zájem neuměl skrýt až po chvíli si toho všiml a rychle nasadil jiný pohled, ale já viděla ten předešlý pohled....