Invicta

Významná změna života

Babička s prababičkou to přijali s otevřenou náručí. Hned ráno mi zařídili uřádování kolem zplnoletnění. Dokonce mi zařídili maturitní testy, abych předčasně dodělala střední.

Když jsem čekala na výsledky a na svoji občanku, něco mi došlo. Já přeci nemusím pokračovat na magické vysoké, nic nového bych se tam přeci nenaučila. Došlo mi, že musím udělat něco jiného. Musím vynahradit lidské rase brání kousků jejich duše, stanu se lékařkou. Já vím, je to rozhodnutí na rychlo, ale co? Měla bych lidem pomáhat, tím se možná vyprůměruje to, co jim dělám.

Moje výsledky maturity jsou dobré. Když prarodičům a praprarodičům sděluji to, že chci jít na medicínu. Jen nad tím nechápavě kývají hlavou. Při každém doteku, přece neberu kousek duše, jen když chci, ale jim asi nešlo o tohle. Jim šlo o to, že budu studovat na lidské škole. Ale jim už to může být jedno.

Babička mi zařizuje přijímací testy o stipendium ještě dneska. Ta vážně chce, abych vypadla. Hodně se pro to nadchla. Zařídili, abych měla v papírech napsanou lidskou střední školu a ne magie. Nebylo to úplně podvádění. Na magické střední byly stjené testy jako obyčejné.

Ředitelka se směje, když zjišťuje, že patnáctiletá dívka se hlásí o stipendium na vyoké. Ale já ji vytřela zrak, když jsem napsala v testech tak skvělý výsledek. Samozřejmě, mohla jsem mít sto procent, ale to by na mě asi dost upozorňovalo a stačí jen to. Že jsem v patnácti plnoletá, mám maturitu a budu studovat vejšku.

Udiveně na mě zírala, řekla mi, že semestr začíná za měsíc.

Pár koroků od univerzity byly byty v pronájmu. Prababička mi hned zaplatila nájem na tři měsíce a řekla, že si to pak budu platit sama. Dali mi nějaký peníze a potom jsem už z kufry vypadla.

Kufry jsem v rychlosti hodila do svého malého bytu a šla na místo naší sjednané schůzky na krmení.

Cestou jsem si na svoji novou občanku koupila jednu vodku a šla k jednomu newyorskému parku, kde už na mě čekali.

„Co ti tak dlouho trva..." Kaylee se zastavila uprostřed věty, když viděla lahev vodky v mé ruce.

„Jak?"

„Jsem oficiálně plnoletá."

„Co? Vždyť budeš mít teprve šestnásté narozeniny."

„To sice ano, ale mám stejná práva jako osmnáctiletý."

„Proč?" Zeptala se Serena.

„Musela jsem odtamtud odejít."

„Hele já to mám doma taky dost divný a neodcházím." Řekl nechápavě Robin.

„Stejně by mě v osmácti vykopli. Sejde na tom?"

„Jak to můžeš vědět? Neví, že tvoje máma je..."

„Neví, ale jejich reakce, když zjistili, že chci dobrovolně vapadnoiut z jejich rodiny. Přijali to s otevřenou náručí. Zaplatili mi pronájem jednoho bytu na tři měsíce. Zařídili, abych dneska napsala maturitní testy."

„Ty jsi psala maturitní testy?"

„Jo a vyšly na jedničku."

Ohromeně na mě hleděli.

„Jo a ještě něco. Rozhodla jsem se nepokračovat na čarodějné střední, nemělo by to žádná smysl. Rozhodla jsem se vystudovat medicínu, takže jdu na vejšku, která mi to umožňuje."

„Co?" Řeklo jich jedenáct udiveně.

Já jsem jen pokrčila rameny a hodila do sebe loka vodky.

Lov byl dost divný, všichni byli pořád udivení.

„To jsi mi nemohla říct dřív."

„Promiň Kaylee. Všechno bylo na rychlo, já jsem to začala řšit včera."

„Včera? Neměla by sis to nejdříve trochu rozmyslet?"

„Kaylee, já vím, co dělám."

„Když myslíš." Řekla trochu naštvaně.

„Já jsem s krním pro dnešek skončila." Řekla. Odešla a neřekla ani ahoj.

Zůstala jsem tu sama jen s Juliou.

„Jsi dost odvážná. To bych od tebe nečekala."

„Děkuju." Řekla jsem jen.

„To co si udělala, mě přimělo taky přemýšlet o svém životě. Rozhodla jsem se, že taky nebudu trávit čas na čarodějnické střední. Nemá to smysl. Sice ještě nevím, kam půjdu nebo co bude mím cílem, ale vím, že čarodějná vysoká nebude jedna z mých životních zastávek. Díky, že jsi mi otevřela oči. Fakt jsem to potřebovala."

„Není za co." Pravila jsem, usmála se na ni a napila se z flašky.

„Dáš mi loka?"

„Nebudu mít z toho problémy?" Řekla jsem s úsměvem na tváři.

„Můžeš bý v poho holka. Mě už osmáct bylo." Zasmála se, vzala si ode mě flašku a dopřála si velkýho loka.

„Já jsem vydám ke svýmu novýmu bytu."

„Jakej vlastně je?"

„No není nějak extra luxusní, ale mě to nevadí, možná jsem i radši."

„Tak to zní suprově."

„Já mám vlastní byt v šestnácti!"

„Není tvůj, máš ho pronajatej." Opravila mě.

„No tak to řeknu jinak. Bydlím v šestnácti sma v bytě pronájmu...ale to nezní tak suprově."

„No jo no. Zkazím radost."