Invicta

Divná debata v koupelně

Další týdny probíhaly stejně. Probudili jsme se, nasnídali, šli do arény. Trénovali své nově naučené obory, ale také se zdokonalovali v těch starých. Potom byl oběd, nejhorší část dne. Zase trénink. Pak jsme měli volno a další den zase znova. Říkala jsem si, že čím déle tu budu, tím horší to bude.

Musim si promluvit s ostatními. Myslím si, že oni chtějí utéct, a proto bychom mohli společně zosnovat nějaký plán. Nemusíme na to přijít v jednu vteřinu, ale můžeme hledat různé možnosti útěku. Jediný, se ktrým by tady mohl být problém, je Bryce. Říkam si, že ho z toho vynechám, že s ním o tom mluvit nebudu, ale kdyby souhlasil, mohl by nám moct pomoct, je to jeho syn, zná jeho slabiny. Ale pokud řekne, že do útěku nejde, nebudu to s ním dál řešit, aby to neřekl tátovi, kdy plánujeme možný útěk. Pokud řekne ano, budu na chvíli muset zapomenout na svoji nenávist k němu. To bude dost těžký.

Potichu jsem řekla o svém nápadu Kaylee.

Ona řekla: „Nešlo by abychom se sešli všichni. Řešit z každým to samostatně je...."

„Já vím. Ale pořád sledují ty otravné kamery."

„Třeba na nějakém místě nejsou."

„Nevím......už vím!" Skoro jsem vykřikla a rychle jsem si zakryla ústa rukou.

„Koupelna." Zašeptala jsem.

S Kaylee jsme se dohodli, že jim schůzi sdělíme pomocí papírků. Dohodli jsme se, v kolik bude schůze.

Rozdělili jsme se v aréně. Každá šla na jinou stranu. Dohodli jsme se tak, že ona dá papírek Brycovi, Lili, Sereně, Derekovi a Mie. Já dám papírek Julii, Hughovi, Leovi Markovi a Robinovi.

Přišla jsem k Hughovi a řekla: „Ahoj."

„Ahoj." Řekl a vzhlédl od práce se zkumavkami.

„Hlavně tam nedávej chlorovodík."

„Jasně." Řekl a uchechtl se.

Sedla jsem si vedle něj na druhou židli a nenápadně jsem mu do ruky strčila papírek. On se na mě tak podíval. Já jsem jen nenápadně kývla na kameru nad námi, snad pochopil, že si má dát pozor, když se na ten papírek bude dívat, a potom jsem pomalými kroky kráčela pryč a nenápadně dávala další papírky.

Když arenou zazněl robotický hlas, ještě jsem nebyla úplně hotova z prací, poslední papírek jsem měla dát Julii. Jeli jsme potichu výtahem. Julie stála vedle mě. Pár zrzavých pramínků jí spadalo do bličeje. Měla nasazený svůj tipický chladný pohled.

Nenápadně jsem se příbližila rukou k té její a opatrně jsem do ní strčila papírek. Chvíli se na mě dívala zlostným pohledem, ale pak jí to došlo, pomalu otočila hlavu do stejného úhlu, jak jí měla předtím a mlčela.

Nezkoumala jsem, jestli to přečetla. Na chvíli jsem zaplula do pokoje a lehla si na postel.

Když nastal čas schůze, pomalými kroky jsem se došourala do koupelny. Už tam seděl Kaylee, Hugh, Serena, Marka a Robin. Všichni, kteří teď seděli v téhle místnosti, chytl Rogers nedobrovolně.

Čekali jsme docela dlouho na ostatní, ale pak Serena promluvila a přetrhla tím to ticho: „Odhaduji, že jsme tady, protože tu nejsou kamery."

„Máš správný odhad." Řekla jsem a přikývla.

Hugh řekl rozumně: „Měli bychom začít s plány, neuděláme nic s tím, že se rozhodli, že sem nepůjdou."

„Máš pravdu...." Nedořekla jsem to, prtoože do místnosti vstoupil Leo. Potichu se opřel o umyvadlo. Po chvíli přišla Mia a pak Lili. Rozhodli jsme se, že počkáme, když přišli tihle tři.

Potom jsme uslyšeli pomalé kroky. Ona vážně přišla, nečekala jsme to, Julia jen malinko kývla na nás hlavou a elegantně si sedla na kraj vany.

„Nevím, jestli příjdou." Řekla. Všichni věděli, koho myslí.

Čekali jsme a čekali. Byla to asi hodina, už jsem chtěla začít mluvit, ale pak jsem zaslechla kroky. Oni přišli.

„Sešli jsme se tu, abychom probrali možnost útěku, jestli s tím někdo nesouhlasí, tak ať opustí tuto místnost." Řekla Kaylee. Obdivovala jsem jí, že dokázala začít tuto divnou debatu v koupelně.

Nikdo nic neříkal a ani neodcházel.

„Za ty týdny jsem si udělala mapu. Tento dům má dvacet pater. V šestnáctém je aréna. Ve dvanáctem je místo.....oběda." Odmlčela jsem. „Náš byt je v šestém patře. A my se musíme dostat do prvního, čili přízemí." Řekla jsem a ukázala prstem, na přízemí, kde jsem zhruba načtrla chodbu a místnosti, kterých jsem si předtím všimla.

„Má někdo nějaký nápad?" Zeptala se Kaylee.

Nikdo nic neřekl až na Julii: „Můžou tu být nějaké větrací šachty."

„Dobrej nápad. O tom už jsem také přemýšlela, jedna je v jídelně. Ale je chráněná proti kouzlům, je antimagického materiálu. Je na ní kryt, který jsme zkoušela otevřít, ale nešlo to, je to moc zabezbečený." Řekla jsem. Chvíli bylo ticho.

Pak Kaylee promluvila: „Má někdo další nápad."

„Výtahem." Pípla Lili a my všichni jsme na ní dívali, jako by zešílela.

„Je nějak naprogramovaný. Můžeme ho přeprogramovat." Řekla.

Byla to nejchytřejší věc, kterou kdy řekla.

„Musíme najít ovládací systém."

Chvíli všichni mlčeli, pak jsem promluvila, s předem připravenými prostředky: „Takže něco máme. Výtah nenápadně prohledáme, ale kdybychom zjistili, že výtah nepůjde.....Napadlo mě, kdyby měl někdo nějaký nápad, sdělí nám ho, tady, na schůzi. A schůzi svolá tak, že napíše datum a čas na tento zelený papírek, který nalepí ze strany z levé strany sloupu před jídelnou. Tam nevidí kamery."

Všichni se na mě podívali jako na blázna kromě Julie, na tváři její tváři jsem poprvé uviděla úsměv, který byl směřován na mě. Normálně tam byl povýšený chladný pohled, ale teď, teď ne. Slušelo jí to, když se usmála, ale to se stávalo jen jedenkrát v roce.

„Dohodnuto. Jsme na jedné lodi?" Řekla jsem se a usmála se. Vzpažila jsem jednu ruku. Kaylee na ní položila svoji dlaň na znamení souhlasu, potom Hugh, Robin, Serena, Mark, Leo, Mia, Lili, bílá ruka Julie se tam také položila, Bryce vypadal na rozpacích, ale pak jí tam přiložil a nakonec Derekova ruka.

Všichni se pak rozešli do svých pokojů a měli jsme nějaký plán, sice chatrný, ale díky němu jsme také měli společnou dohodu.