Nevinnost

~2~

Lilith

„Co myslíš?" Zeptala se Jordyn, která vyšla z kabinek. Přestala jsem si hrát s prstýnkem a podívala se na ní.

Pozorně jsem si ji prohlédla.

Má na sobě červené letní šaty, které jí ladí k vlasům, ale moc jí to nesluší.

„Otoč se," přikázala jsem a prstem jsem ukázala, aby se otočila dokola.

„Proč?" Zeptala se a odstranila si její červené vlasy z obličeje, „Jestli to nevypadá dobře ze předu, tak to nebude vypadat dobře ani zezadu."

Otráveně jsem nad ní protočila oči v sloup.

„Vypadáš..." zastavila jsem se a snažila se najít správná slova. „Úžasně." Kývla jsem hlavou a snažila se nedát najevo mé lhaní.

Jordyn si nahlas povzdychl a já se na ní nevinně usmála.

„Lhaní ti nešlo nikdy, kotě," zahihňala se a mně vyletělo obočí vzhůru.

„Lhaní mi šlo vždycky dobře," pokrčila jsem rameny a Jordyn mi věnovala jeden z jejích pohledů, který říká; 'ne, nevěřím ti'

Kdyby jen věděla jaké lži mi kdo uvěřil.

Přimhouřila jsem na ní oči a ona jen pokrčila rameny. „Jaké si mám vyzkoušet teď?" Očima zalétla k patery šatům, které leží na pohovce vedle mě.

V tomhle obchodě mají fakt pohodlné sedačky.

Asi jednu ukradnu domů, ty které máme už jsou stejně staré.

Podívala jsem se na hromádku šatů a chvíli si je všechny prohlédla. „Pravděpodobně ty bílé." Navrhla jsem a vytáhla je z hromádky. S úsměvem jsem je předala Jordyn, která mi poděkovala.

Prohlédla jsem si její postavu a souhlasně zakývala hlavou. „Tyhle ti budou určitě slušet." Řekla jsem a Jordyn hned zalezla zpět do kabinky.

Posadila jsem se zpět do sedačky a zamyšleně si prohlížela mé nehty jako by to byla ta nejzajímavější věc na světě. „Růžovou nebo bílou?" Zeptala jsem se nahlas po chvilce ticha.

„Cože?" Jordyn se zmateně ozvala z kabinky.

Povzdychla jsem si a přehodila si jednu nohu přes druhou. „No jakou barvu." Protočila jsem očima a řekla jsem to takovým tónem, jak kdyby to snad nebylo jasný, co mám na mysli. „Jestli růžovou nebo bílou?"

„Proč?" Zeptala se a já si mentálně vypíchla tužkou oko.

Pro srandu králíkům.
Proč asi.

„Potřebuju vědět, jakou barvou si mám nalakovat nehty," odpověděla jsem a poznámky, které jsem chtěla říct, jsem si nechala jen pro sebe.

Chvíli bylo ticho a já si začala myslet, že jí tam někdo přepadl.

I když nevím jak by jí tam někdo mohl přepadnout, protože ta kabinka je zavřená a furt jí sleduju.

„Bílou," odpověděla mi a já pomalu zakývala hlavou.

„Tak jo."