Nevinnost

~4~

Lilith

„Umíš boxovat?" Zeptala jsem se člověka, který sedí naproti mně. Rozpůlila jsem si muffin a jednu půlku jsem si strčila do pusy.

Rowan se na mě tázavě podíval. „Proč?"

Pokrčila jsem rameny. „Protože." Odpověděla jsem mu s plnou pusou.

Upřímně, Rowan vypadá, že by byl radši někde jinde, než tady se mnou.

Ale má celkem smůlu.
Bude se mnou, tak dlouho, jak budu chtít, ať se mu to líbí, nebo ne.

„Když jsme byli tady naposled, řekl jsi mi, že se už nikdy neuvidíme." Uculila jsem se na něj. „A teď se na nás podívej." Vypískla jsem radostí. „Jsme nejlepší kámoši." Zašeptala jsem.

Rowan mi sebral zbývající kousek mého muffinu a strčil mi ho do pusy.
„Udržíš tu tvojí pěknou tlamu zavřenou alespoň na pět minut?"

Spolkla jsem jídlo a jen jsem na něj zírala. „Ty si myslíš, že mám pěknou pusu?" Samolibě jsem se usmála a Rowan si s hlasitým povzdechnutím promnul oči.

„Pokud chceš mít alespoň jednoho kamaráda, tak ti radim, aby jsi tu tvou klapačku držela zavřenou." Řekl mi a já zdvihla obočí.

Překřížila jsem si ruce na prsou a chvíli ho vraždila očima.

Uběhlo pět sekund.
Deset.
Patnáct.
pětadvacet.

Povzdychla jsem si. „Nedokážu být jen tak ticho." Řekla jsem mu a vyhýbala se jeho zeleným očím.

„Dokázala jsi to na půl minuty, jsem si jistej, že to jednou dokážeš na víc než deset minut."

Zamračila jsem se.

„Lidé mě obvykle neposlouchají. Buď to jen předstírají, nebo mi dají najevo, že je moje řeči absolutně nebaví, a pak mluvím prakticky sama se sebou." Vzala jsem si kelímek s kávou do ruky.

Kávu normálně nepiju, protože mi je pak po ní špatně. Ale ledová s karamelem je jediná káva, po které mi nijak špatně není.

Tohle jsem zdědila po máme. Taky nemusela kávu.
Vlastně jsem po ní zdědila skoro všechno, kromě výšky.
Máma byla malá a já jsem zase o něco vyšší.

Dá se říct, že jsem takovej její klon.
Zajímá mě, jestli na světě existuje člověk, který vypadá úplně stejně jako já.

„Ty jsi jedinej, kterej mě poslouchá i přes to, že dáváš najevo, že tě mé kecy nezajímají." Napila jsem se a Rowan po celou dobu ze mě nespustil oči. „Takže sis za to vysloužil titul 'nejlepší kámoš Lilith Katherine Myersové'"

Právě jsem mu řekla mé celé jméno.
Teď je větší pravděpodobnost, že si může najít mojí adresu a v noci mě přijít zabít.

To by neudělal. Vypadá na to až moc mile.

„Máš ty druhé jméno?" Zeptala jsem se, ale odpověď jsem už nedostala. Podívala jsem se na něj se zdviženým obočím a všimla si, že se dívá směrem ke dveřím. „Já to z tebe jednou dostanu."