Nevinnost

~9~

Lilith

Povzdechla jsem si a svázala si vlasy do culíku. Znovu jsem zvedla Rowanův telefon a přečetla si, co máme dělat dál. „Píše se tam, že mám přidat mouku." Zvedla jsem oči a podívala se na Rowana. „Dvě stě padesát gramů hladké mouky a jednu lžičku kypřicího prášku." Upřesnila jsem.

První dva postupy jsme už udělali- nebo spíš já sama je udělala. Rowan sedí na kuchyňském ostrůvku a ani jednou ze mě nespustí oči.

Ale to nevadí.

Zvládnu to sama.

Nepotřebuji k tomu muže.

„Podej mi mouku, drahoušku." Řekla jsem a natáhla ruce jeho směrem. Rowan mi položil do rukou pytlík hladké mouky a já mu poděkovala. Chvíli jsem hypnotizovala tu věc ve svých rukou a pak jsem se znovu podívala na Rowana. „Jak poznám, jestli je to dvěstě padesát gramů?" Zeptala jsem se a Rowan svraštil jeho perfektní obočí.

Pokrčil rameny a já se zamračila. Položila jsem mouku vedle Rowana a znovu vzala jeho telefon do rukou. Otevřela jsem nové okno v prohlížeči a začala hledat, jak odměřit dvěstě padesát gramů hladké mouky.

Nikdo mě za to neodsuzujte.

Muffiny dělám poprvé za svůj život.

Rowan se zasmál a já ho ignorovala, přestože jsem si ten zvuk vyryla hluboko do paměti. „Tady se píše, že polévková lžíce má přibližně pětadvacet gramů hladké mouky." Odložila jsem Rowanův telefon, přešla k šuplíkům a z jednoho z nich vzala lžíci.

Když jsem se vrátila na své místo vedle Rowana, Milo vběhl do kuchyně s nějakou hračkou v puse a proběhl kolem nás. Usmála jsem se a pak se otočila k míse před sebou. Svraštila jsem čelo. „Kolik lžiček tam teda budu muset dát? Budeš to muset spočítat za mě, matematika mi nikdy moc nešla" Svraštila jsem obočí a na Rowanově tváři se objevil zmatený výraz.

„Deset?" Řekl a zvedl na mě obočí.

No jasně.

Že mi to nedošlo.

„Děkuji, drahoušku." Poplácala jsem ho po stehně a pak začala sypat mouku na lžíci. V polovině jsem se zastavila. „Jak poznám, jestli je na té lžíci pětadvacet gramů?" Zeptala jsem se a Rowan si povzdechl.

„Prostě tam něco nasyp." Zamumlal a já přikývla hlavou. „Jak si přeješ." Řekla jsem a začala pokračovat v sypání mouky na lžíci a pak do mísy. „Jestli se tyhle muffiny nepovedou, tak je vyhodím z okna." Informovala jsem Rowana, který svraštil obočí. „Jestli to někoho trefí do hlavy, nikdo se nedozví, z jakého patra ty muffiny spadly, takže my můžeme být v klidu." Uklidnila jsem ho.

„Jsi šílená." Cítila jsem jeho pohled na mé tváři, ale přinutila jsem se soustředit na počet lžiček, které jsem už nasypala do mísy. „Jo." Povzdechla jsem si a nasypala do mísy už šestou lžíci. „To je asi jeden z důvodů, proč nemám žádné kamarády."

Na to nic neřekl, tak jsem taky mlčela.

Stiskla jsem rty k sobě a očima na chvíli zabloudila k Rowanovi. „Když jsem byla v páté třídě, spolužačka mi zabodla nůžky do ruky, protože jsem měla lepší známky z matematiky než ona." Odložila jsem lžíci a ukázala Rowanovi levou ruku, na které jsem měla jizvu.