Nevinnost

~15~

Lilith

Připadám si, jako bych dnes měla umřít.

Jakoby by tohle byl poslední den mé existence.

Promnula jsem si oči hřbetem ruky a vzdychla si. „Můžeš prosím zpomalit, Rowane?" Řekla jsem nešťastně a teď byl on, kdo si vzdychl. Zastavil se a počkal, dokud jsem nebyla vedle něj. „Zapomínáš, že jsem o dobrých třicet centimetrů menší než ty a nedokážu chodit tak rychle jako ty." Zamračila jsem, ale nepodívala se na něj.

„Jsi naštvaná?" Zeptal se a natáhl se po mé ruce. Propletl si se mnou prsty a já souhlasně kývla hlavou. „Jo, připadám si, jako by mě přejelo auto a ty tomu absolutně nepomáháš." Zamumlala jsem a Rowan mi stiskl ruku.

„Nechodím ani tak rychle." Zamumlal a ja se na něj vražedně podívala.

Měla jsem ho donutit, aby snědl celou tu krabičku sushi. Jsem si jistá, že je to ohavně hnusné, proto mi řekl, ať to raději nejím.

Řekla jsem mu, že to sushi jíst nebudu, dokud to on jako první neochutná a řekne mi, jestli mu to chutná nebo jestli to je hnusné. Když to snědl, nevypadal, že by mu to nějak moc chutnalo, spíš naopak.

Řekl mi, že pokud nechci, abych běžela na záchod kvůli tomu, že se mi chce zvracet, tak bych to raději jíst neměla.

To bylo od něj milé.

Na to, že se známe jen měsíc, ví která jídla se mi hnusí, a která mám ráda.

Přísahám, že si tohohle chlapa jednou vezmu i přes to, že by nechtěl. Nějak bych ho donutila.

Teda pokud ho někdo dřív nezabije.

Pak jsme se tedy rozhodli pro pizzu a je mi z toho docela trapně, protože mě Rowan sledoval, jak jsem snědla celou pizzu.

Já, sama, celou pizzu.

Já vím... šílené.

„Jeden tvůj krok jsou mé tři, takže mi nic nevykládej." Pohrozila jsem mu prstem a Rowanovi zacukaly koutky úst. Ale těžko říct, jestli to je pobavením nebo mu lezu na nervy.

„Není můj problém, že jsi tak malá." Řekl a já ihned chtěla jeho ruku pustit, ale on mi to nedovolil. „Víš ty co," plácla jsem ho po ruce, aby mě pustil, ale on furt nic. „Autem si můžeš jet ty sám. Půjdu tam pěšky, protože nevím, proč bych měla být ve stejném autě s někým, kdo se chová jako ty." Dokončila jsem a snažila se o to, aby pustil mou ruku, ale on ji jen víc stiskl a odmítal mě pustit.

„Začnu křičet," řekla jsem mu vážně a zastavila se. Rowan se na mě podíval a zvedl obě obočí. „Do toho," pobídl mě kývnutím hlavy. „Nikdo tě nezachrání."

Páni.

Začínám si opravdu myslet, že mě má v plánu zabít.

Zakývala jsem hlavou a jen na něj beze slova koukala, poté jsem se nadechla a Rowan mě furt sledoval.

„Pomoc!" Zakřičela jsem z plných plic a dále se snažila dostat mou ruku z té jeho. „Chce mě unést! Chce mě z-" Rowanova ruka byla na mých ústech rychleji, než jsem stačila mrknout. Má záda byla přitisknuta na jeho předek jen o vteřinu později a jeho druhá ruka, si našla cestu kolem mého pasu.