Nevinnost

~20~

Lilith

„Bolí mě z tebe břicho," našpulila jsem rty a pak vyprskla smíchy. Schoulila jsem se do klubíčka na posteli a nemohla se přestat smát.

„Ani nevim, proč se směješ," zamumlal nešťastně Rowan, který mě celou dobu sleduje s kamenným výrazem.

„Chováš se hloupě," řekla jsem mu. Rowan se na mě zamračil a překřížil si ruce na hrudi.

„Ne, nechovám," nepohnul se z místa. Jen tam stál a díval se na mě, jak se mu vysmívám. „Tohle není vtipný."

„Já vím," zakývala jsem hlavou a snažila se uchovat vážný výraz, který mi nevydržel ani dvě vteřiny, než jsem znovu vyprskla smíchy.

„Přestaň se smát," řekl Rowan a já si dlaněmi zakryla obličej. „Tohle není vtipný." Zopakoval. Klekl si na postel vedle mě a vzal mé zápěstí. „Prosím, přestaň se smát."

„Promiň," zamumlala jsem a utřela si slzu, která mi utekla. „Jsi naštvaný, kvůli úplný hlouposti." Zasmála jsem se a objala ho kolem krku. Přitiskla jsem si ho k sobě a posypala mu pusinkami obličej.

„Chtěl znát jen moje jméno," řekla jsem klidně a Rowan si nesrozumitelně něco zamumlal. „Přestaň být naštvaný."

Když jsme byli nakupovat, přišel k nám- nebo spíše ke mně- nějaký kluk mého věku a chtěl si se mnou popovídat, protože jsem mu připadala sympatická. Pak jsme se dostali k tomu, že chtěl vědět mé jméno a v tu chvíli přišel Rowan, který nevypadal zrovna šťastně, když viděl, jak se ten kluk dívá na můj hrudník -jeho slova ne moje. Ani jsem si nevšimla, že by se mi díval na prsa, pravděpodobně si Rowan jen vymýšlí. Než jsem tomu klukovi stihla říct mé jméno, Rowan mě chytl za triko a odtáhl z obchodu ven. Řekl mi, že bych měla přestat být tak ke všem milá. A od té doby se chová naštvaně.

„Ne,"

„Ale no tak!" Zatahala jsem ho za vlasy. „Přestaň být tak tvrdohlavý."

„Nejsem,"

Pane bože.

„Znáš nějaké jiné slovo, než jen 'ne' a podobně?" Zeptala jsem se, ale Rowan mlčel. Zase jsem se zasmála. „Chováš se teď hloupě, ale to nevadí. Stejně tě miluju." Sotva jsem ta poslední slova vypustila z úst, uvědomila jsem si, co jsem to právě řekla.

Přestala jsem se smát.

Možná i dýchat.

Pomalu, ale jakože fakt pomalu, jsem povolila stisk na Rowanovi. „Cože?" Když tahle otázka opustila jeho ústa, chtěla jsem utéct daleko a zahrabat se za živa.

„Cože?" Řekla jsem. Připadalo mi, že se můj hlas zvýšil snad o dobrou oktávu.

Rowan se pomalu zvedl na lokty a podíval se mi do očí. „Řekni to ještě jednou."

Teď jsem se dívala kamkoliv, jen ne na něj.

Je moc trapné říct 'miluju tě' jako první.

Bože, co když je říct, že ho miluju, moc brzy?

Co když necítí to samé?

Podobných myšlenek jako jsou tyhle mi zaplnily celou moji mysli.

Nervózně jsem se zasmála. „Nic jsem neřekla." Snažila jsem se, aby můj hlas zněl alespoň trochu normálně, ale byl moc daleko od slova 'normální'.

„Vůbec nic jsem neřekla. Možná sis jen představil věci, co jsem řekla, ale vlastně jsem je neřekla. Někdy to taky tak mám." Položila jsem ruce na jeho hruď a odtlačila ho od sebe.

Rychle jsem vystřelila na nohy a znovu se nervózně uchechtla. „Myslím, že potřebuji čůrat." Řekla jsem. „Jakože fakt nutně čůrat, takže jestli mě omluvíš..."

A jako ten malý ninja, který jsem, jsem vzala nohy na ramena a zamířila co nejrychleji do koupelny. Ale když já jsem ninja, tak Rowan musí být panter, protože jsem stačila udělat jen pár kroků, než se jeho ruce objevily na mých bocích a moje záda byla přitisknuta na jeho předek.

Jsem si velmi jistá, že je nějaký superman nebo něco takového.

„Řekni to znovu," Řekl tiše a já stiskla rty do rovné linie.

„Co jako?" Zašeptala jsem a snažila se to uhrát na to, že nevím, o co jde.

„To, co si před tím řekla."

Před tím jsem toho řekla hodně.

„Že se chováš hloupě...?" Řekla jsem potichu a můj pohled byl přilepený na zemi.

„To další," Vzal mě za ruce, a otočil mě čelem k sobě. Bylo mi příliš trapně se mu dívat do očí, tak jsem se místo toho dívala na jeho nahou hruď. Na jeho tetování a pokračovala mlčet.

„Lily," řekl a poklepal mi na bradu, abych zvedla hlavu. „Řekni to." Jsem si jistá, že jsem celá červená jako jahoda.

„Ne,"

„Proč ne?"

„Je to velmi trapné."

„Není."

Na chvíli jsem zaváhala. „Miluju tě. A myslím to vážně. Ale nemusíš mě milovat na zpátek. Jsem s tím úplně v pohodě a jsem připravená na cokoliv, co mi teď řekneš. Ne každý dokáže milovat někoho jako jsem já, takže klidně řekni, že mě nemiluješ a já s tím budu naprosto v pořádku-" nebudu v pořádku. „-Vím, že je pravděpodobně moc brzy říkat to, že tě miluju, ale nemůžu si pomoct. Nikoho jsem ještě nemilovala, takže jsi ten první." Zavřela jsem pusu, když jsem si uvědomila, že asi moc mluvím.

Rowanovy oči se vpíjely do těch mých a já po celou dobu zadržovala dech. „Miluješ mě?" Zeptal se a já se kousla do spodního rtu.

To jsem teď řekla, ne?

Pak jsem vydechla jen tiché „Jo."

„To je dobře, protože já tě taky kurva miluju." A v mžiku se jeho rty setkaly s mými v něžném polibku.

Mám přítele, který mě miluje.

Mám přítele, který mě miluje.

Je tohle vůbec opravdový?

Protože mi tohle připadá jako sen.

Rowan mi strčil ruce pod tričko a já zalapala po dechu z náhlého doteku jeho studených rukou na mé kůži. Jeho ruce nechal na mých žebrech těsně pod prsy a usmál se mi do rtů. Přitiskl moje tělo víc na to jeho.

Myslím, že jsem zapomněla jak dýchat.