Nevinnost

~7~

Lilith

Vyšla jsem ze dveří, které jsem za sebou zamkla, a sešla po dvou schodech na cestičku, která je udělaná z kamínků. Zvedla jsem hlavu a široce se usmála, když jsem uviděla Rowana, jak právě vystupuje z auta. Strčila jsem si klíče do kabelky a pomalu se vydala k Rowanovi.

„Myslela jsem, že si děláš legraci, když jsi říkal, že mě vyzvedneš." Ušklíbla jsem se a zastavila se pár kroků před ním.

„Vypadalo to, že si snad dělám legraci?" Zvedl obočí a já pokrčila rameny.

„Nikdy nevím, jestli si děláš legraci, nebo ne. Vždycky se tváříš tak seriózně a já nevím, co myslíš vážně a co ne." Rowan zvedl bradu a poté se na ní poškrábal. Podívala jsem na své šaty. „Co myslíš?" Zeptala jsem se a zatočila se na špičkách. Mám na sobě fialové šaty, které dokonale obepínají mou postavu. „Úplně jsem zapomněla, že je mám ve skříni." Studovala jsem jeho tvář a čekala, co mi na to řekne.

Když jsem z něj nedostala ani slovo, založila jsem si ruce na prsou a čekala.

Zamračila jsem se na něj. „Fajn, budu tvé mlčení brát jako 'Lilith, moc ti to sluší, měla bys ty šaty nosit častěji. Jsi ta nejkrásnější dívka, jakou jsem kdy potkal.'" Pokusila jsem se napodobit jeho hluboký hlas, čemuž se Rowan jen zasmál.

„Nepopíráš to, takže si mám představovat, že jsi mi ta slova řekl?" Zvedla jsem jedno obočí a Rowan mě jen beze slova pozoroval. „A ani jsem od tebe nedostal; 'Ahoj Lilith, rád tě vidím'. Jsem velmi zklamaná, Rowane." Povzdechla jsem si a Rowan svraštil obočí.

Chvíli jsem se na něj dívala. „Nebuď z toho smutný." Zatvářila jsem se smutně. „Nejsem zklamaná, myslela jsem to ze srandy, drahoušku." Přistoupila jsem k němu a pevně ho objala kolem těla. Cítila jsem, jak se jeho svaly pod mým dotykem napjaly. „Co to děláš?" Pomalu se zeptal a já mu položila bradu na hruď. Nevinně jsem se na něj usmála. „Objímám tě." Pokrčila jsem rameny.

Po chvilce jsem se od něj odtáhla a přimhouřila oči. „Nemáš rád objetí?" Zeptala jsem se ho a položila si ruce v boky. Rowan mě nechal bez odpovědi a já nad ním protočila oč v sloup. „Odteď už budeš." Dvakrát jsem ho poplácala po hrudi, zatímco jsem si koutkem oka prohlížela jeho svaly.

Ještě jsem se nestačila vzpamatovat z toho, že mě tenhle chlap málem políbil.

A ty věci, který by mi mohly udělat jeho ruce.

Prosím, zavolejte někdo sanitku, zapomněla jsem dýchat.

Když jsem se podívala na Rowana, na rtech mu seděl drobný úšklebek a já svraštila obočí. Pomalu a nenápadně jsem od něj ustoupila o krok a odkašlala si. „Připomeň mi ještě jednou, co máme na dnešek v plánu?" Zeptala jsem se a snažila se nějak zamaskovat zrůžovělé tváře.

Rowan si hlasitě povzdechl. „Nakupování." Odpověděl a já se usmála. Zakývala jsem hlavou. „Překvapuje mě, že si to vůbec pamatuješ." Zvedla jsem překvapeně jedno obočí a Rowan udělal totéž. „A jestli se jen pokusíš zatvářit otráveně, skončíš se zlomeným nosem." Výhružně jsem na něj ukázala prstem. „To ty jsi byl ten, kdo mi slíbil, že pojedeme spolu nakupovat." Založila jsem si ruce na prsou.

„Vyhrožoval jsi mi. Neměl jsem prakticky na výběr." Rowan zdůraznil a já se zatvářila překvapeně. „Já?" ukázala jsem na sebe a Rowan přikývl. „Nemůžu za to, že si milionář jako ty nechává rozkazovat od někoho, jako jsem já." Pokrčila jsem rameny a samolibě se usmála.