Nevinnost

~23~

Rowan

„Víš, možná by sis měl sednout." Nikolai ukázal na řadu plastových židlí, které jsou nepříjemně nepohodlné.

„Sklapni." Švihl jsem po něm pohledem a on okamžitě zdvihl ruce nad hlavu.

„Promiň tati, nechtěl jsem tě naštvat." Zasmál se.

Je to snad už přes hodinu, co jsem Lily dostal do nemocnice. Když jsem zaparkoval před nemocnicí, prostestovala se vší silou, kterou v sobě našla, aby sem nemusela jít. Furt dokola opakovala, že se bojí doktorů a nemůžeme sem jít. Vyhrožovala tím, že bude křičet, a taky že křičela.

Když seděla na jednom nemocničním lůžku, doktor jí prohlížel ránu blízko jejího spánku, naříkávala jak moc jí bolí hlava. Tiskla mi ruku, zarývávala mi nehty do dlaně, furt kroutila hlavou. Peklo nastalo, když jí tu ránu ošetřovali. Brečela pokaždé, když se někdo její hlavy jen dotkl, její stisk na mé ruce zesílil o tolik, že jsem si byl jistý, že mi tu ruku za chvíli zlomí. Furt dokola naříkávala, proklínala mě za to, že jsem ji sem přivedl, křičela jak moc chce jít domů.

A to mi zlomilo srdce.

Nemohl jsem nic dělat, než tam jen sedět, tisknout její ruku na zpět a říkat jí furt dokola, jak moc ji miluju, a že všechno bude v pořádku a každou chvíli bude zase doma.

Přísahám, že toho sráče zabiju.

Teď už je to dobrých dvacet minut, co si moje sestra požádala o chvilku jen mezi čtyřma očima mezi ní a Lily. Dvacet minut, co chodím sem a tam před pokojem, ve kterém leží moje přítelkyně.

„Jen říká, že by ses měl trochu uklidnit." Ozval se Jared a byl další na řadě, kdo si vysloužil můj vražedný pohled. „Vypadáš jen pár minut od šílenství. Bude v pořádku."

„Já to kurva vím! Ale můžete oba držet hubu? Bolí mě z vás hlava." Opřel jsem se o zeď a přejel si rukou po obličeji. Mobil mi snad každých pět minut vibruje v kapse.

Vytáhl jsem telefon a jakmile jsem ho zapnul, obrazovka se zalila několika zprávami od mámy a od Kadena, jehož zprávy jsem zcela ignoroval. Skoro ve všech zprávách od mámy se opakuje skoro stejná otázka, kromě té poslední.

Máma: Aiden mi napsal, co se stalo.

Je Lilith v pořádku?

Jsi ty v pořádku?

Je všechno v pořádku?

Proč mi neodepisuješ. Je všechno v pořádku?

Je všechno v pořádku?

Mám obavy, je všechno v pořádku?

Fajn, řekl sis o to sám. Jedu tam.

Nemám náladu nikomu odpovídat. Schoval jsem mobil zpět do kapsy a opřel si hlavu o zeď, se zavřenýma očima.

Uběhla snad věčnost, než se Helen vynořila z pokoje na chodbu. Narovnal jsem se a čekal na její slova.

Věnovala mi menší úsměv. „Otřes mozku, ale bude v pořádku. Musela to být pěkná rána." Vzdychla si. „Momentálně spí, je pod vlivem mírných sedativ a prášky na bolest. Až se vzbudí, je možné, že si nebude pamatovat pár věcí a bude zmatená. Ale to je dočasné."