Nevinnost

~8~

Rowan

Nakupujeme už tři hodiny a Lilith říkala, že tohle je poslední obchod, do kterého ještě nakoukneme.

Chodil jsem za ní jako ocásek a studoval její obličej pokaždé, když jsme se u něčeho zastavili. Vždy, když řekne něco, co ji potěší, celý její obličej se rozzáří jako vánoční stromeček.

Je kurevsky krásná.

Když řekne něco, co jí zní špatně, buď svraští obočí, nebo nakrčí nos a pak se omluví, že v hlavě jí to znělo mnohem líp.

Mohla by mluvit celý dny o nějakých nesmyslech a já bych ji stejně poslouchal, ať už bych chtěl, nebo ne.

Je to k smíchu.

Znám ji ani ne tři týdny a někdy mám pocit, že vedle ní nemůžu ani pořádně dýchat.

Kdyby to Kaden viděl na vlastní oči, začal by se smát tak, až by ho z toho bolelo břicho, a eventuálně by skončil zkroucený na podlaze. Až by se uklidnil, začal by si ze mě dělat srandu, jak jsem z téhle holky udělanej.

A můj bratr by se k němu s radostí přidal.

Někdy mám chuť ty dva zabít vlastníma rukama.

„Chci říct..." Lilith se na mě podívala koutkem oka a odkašlala si. „Kdyby se Joselyn a Cooper topili..." Na pár vteřin se otočila mým směrem. „Zachránila bych Coopera." Řekla to tichým hlasem, který jsem skoro přeslechl.

Z jejího vyprávění jsem pochopil, že Joselyn nemáme rádi, protože je zlá na Lilith. Cooper je nějaký pitomec z fotbalového týmu, kterého jednou doučovala, a toho taky nemáme moc rádi.

Usmál jsem se a Lilith svraštila obočí. „To ode mě nebylo moc hezké." Řekla a odložila košili, kterou si prohlížela, zpátky na složenou hromádku, kam patřila. Váhavě se na mě podívala. „V žádném případě si ze mě neber příklad. Není hezké přát někomu smrt. Ani jako vtip." Řekla to vážně.

Povzdechl jsem si. „Chováš se, jako bys někomu přála smrt." Řekl jsem a Lilith chvíli studovala můj obličej.

„Právě jsem řekla, že bych nechala Joselyn utopit." Svěsila ramena. „Za tohle půjdu do pekla, až umřu."

„Jsi příliš milá na to, abys šla do pekla." Svraštil jsem obočí a Lilith po mně střelila pohledem.

„Právě jsem řekla, že bych se ráda dívala, jak se někdo topí." Položila si ruce na boky a já stiskl rty do rovné linie. „To není ode mě moc hezké, Rowane." Zamračila se na mě.

Zavrtěla jsem hlavou. „Máš pravdu. To není moc hezké." Souhlasil jsem s ní.

Lilith si povzdechla a dál si prohlížela oblečení, které jsme míjely. „Jsi první člověk jiného pohlaví, se kterým nakupuji." Při jejích slovech jsem svraštil obočí. "Tedy pokud nepočítáš mého tátu." Lilith se zastavila u jedněch šatů a chvíli si je prohlížela.

„Jsi divná." Řekl jsem jí a Lilith se zatvářila překvapeně. Položila si dlaň na hruď a můj pohled na vteřinu zabloudil o něco níž než je její ruka. „Jako kdybych to už nevěděla." Spustila ruku a ve tváři se jí objevil znuděný výraz.