Nevinnost

~18~

Lilith

„Rowane," vydechla jsem.

Rowan zase leží celý na mně a já si zas a znovu připadám, jako bych každou následující vteřinu měla přestat dýchat. Deka je někde u našich nohou na konci postele, ale ani tu teď nepotřebuju. Zahřívá mě Rowan, který je teď pravděpodobně jako moje nová přikrývka.

Nestěžuju si.

I když vlastně jo, velký minus je to, že pod ním skoro nemůžu dýchat.

Zajímalo by mě, jak jsme se znovu ocitli v této pozici. Vím, že jsem ve spaní trochu divoká, ale až tak, že by mě Rowan kvůli tomu musel zalehnout celou svou vahou?

Šílené.

Ten chlap snad váží tunu, nebo to je možná tím, že vedle něj vypadám jako třináctiletá holka.

Možná, ve spaní dělám šílenější věci, než si myslím.

Co když jsem v noci náměsíčná? Je to ten důvod, proč se vždy probudím s Rowanem na mně? Je to jeho způsob, jak mi zabránit dělat šílené věci?

„Jsi v pohodě." Zamumlal mi do krku.

Ale já si moc v pohodě nepřipadám.

„Ne, nejsem," řekla jsem mu. „Nevíš jak se právě teď cítím. Takže prosím ze mě slez dřív, než tady pod tebou umřu."

Rowan mě políbil na krk, ale furt ze mě nezvedl.

Frustrovaně jsem si vzdychla a smířila se s tím, že tady pod ním jeden den umřu a on si bude myslet, že spím.

„Počůrám se, pokud ze mě neslezeš." Zatahala jsem ho za vlasy a Rowan se konečně zvedl. Sice ne úplně, ale jen se podepřel na loktech a to mi poskytlo trochu vzduchu do mých plic.

„Ah, díky Bohu!" Vydechla jsem a na vteřinu zavřela oči. „Konečně můžu dýchat." Rowan protočil oči a svalil se na záda vedle mě.

Lhala jsem, když jsem mu řekla, že potřebuju čůrat.

„Teď by sis měl jít se mnou vyčistit zuby, nebo dneska nedostaneš žádnou z mých pusinek, bez kterých nemůžeš žít, kotě!" Vylítla jsem z postele a Rowan se na mě díval, jako by mi v hlavě přeskočilo.

„Kolik je hodin?" Vzdychl si a dlaní si zakryl oči.

„Kolem půl desáté." Odpověděla jsem mu a on se na mě znovu podíval.

„Pojď zpátky do postele," zamumlal nešťastným tónem. Zatřásla jsem hlavou. „Ne," vyplázla jsem na něj jazyk a zamířila do koupelny. „Kolem jedné musím být v knihovně, slíbila jsem paní Jonesové, že se tam dnes ukážu. A taky se vsadím, že ty máš nějakou práci."

Vzala jsem si kartáček z kelímku a nejprve ho opláchla vodou, než jsem si na něj dala pastu. „Taky dost, že jsi vylezl z postele, drahoušku." Podívala jsem se na něj v zrcadle, ale Rowan mi nevěnoval pohled a rovnou zamířil k záchodu.

V tuhle chvíli jsem si začala klást otázky ve smyslu; 'co tu vůbec dělám?' nebo 'není mu tohle trapné?'

„Rowane," řekla jsem.