Nevinnost

~1~

Lilith

Už je to asi po sté, co jsem otevřela ledničku a jen tak do ní začala zírat. Přejela jsem si palcem po spodním rtu a zamyšleně jsem si po několikáté za tuhle hodinu prohlédla celou ledničku. Založila jsem si ruce na prsou a začala podupávat nohou.

V místnosti jde slyšet tiché tikání hodin a doléhající zvuky z obýváku, kde je puštěná televize.

Chtěla jsem si udělat k večeři míchaná vajíčka se slaninou, ale jakmile jsem nakoukla do ledničky, zjistila jsem, že nemáme jak slaninu, tak vajíčka. Takže teď chodím z kuchyně do obýváku a zpět do kuchyně, abych znovu otevřela skoro prázdnou ledničku a jen do ní zírala jako by se nějakým zázrakem měla sama doplnit jídlem.

Měla bych jít nakupovat. Vždycky chodím nakupovat ve středu a dneska je úterý. Ani nevím, jak se mi vůbec podařilo sníst skoro všechno. Jsem v tomhle domě jenom já... Leda by se mi někdo v noci vkrádal do domu.

Asi požádám tátu, aby za každý roh dal jednu kameru.

To asi úplně ne. Pak si bych měla pocit, že mě někdo sleduje.

Zklamaně jsem zatřásla hlavou a zavřela ledničku. Povzdychla jsem si a vešla jsem do obýváku, kde jsem se usadila na pohovce. V televizi teď hraje nějaký dokument o krokodýlech. Ani nevím, proč se na to dívám. Krokodýli mi trochu nahánějí strach.

Frustrovaně jsem vstala z pohovky a natáhla se pro ovladač, abych mohla televizi vypnout. Když jsem to udělala, vzala jsem z pohovky polštář, do kterého jsem zabořila obličej a pořádně zakřičela.

Jestli tohle slyšel můj soused, tak si nejspíš bude myslet, že jsem zešílela nebo že mě tady někdo vraždí.

Znovu jsem šla do kuchyně a vzala jsem si z košíku jablko. Když jsem si do jablka kousla, pohledem jsem si změřila ledničku, jako by byla můj úhlavní nepřítel.

A právě že taky v tenhle moment je.

Nad magnetkou ze Španělska jsem přimhouřila oči.

Přivezl jí táta, když mi bylo dvanáct. Vždycky mi vozil nějaké suroviny z různých zemích, ve kterých byl. To se ale změnilo, když máma zemřela. Teď se s tátou vídám jen párkrát za tři měsíce. Můžu být ráda, že bude doma celý víkend, i když někdy je to jako peklo být v jeho přítomnosti.

Od máminy smrti to tu už není stejný. Připadám si, že otec není věčně doma, jen aby se mi mohl vyhýbat. A když je doma, peskuje mě za všechno, co jsem udělala a neudělala v jeho nepřítomnosti.

Jelikož je kolem deváté večer, tak se obávám, že už nikde nebudou mít otevřeno. Tudíž budu muset trpět hladem.

Už párkrát jsem přemýšlela, že si pořídím někoho, kdo mi bude vařit jídlo, abych se mohla jen válet u televize. Táta je dost bohatej na to, aby mohl najmout nějaké lidi, takže proč ne? Alespoň bych tady věčně neumírala samotou.

Nebo jsem taky přemýšlela, že si pořídím psa, abych měla nějakou společnost, ale nad tím jsem přestala přemýšlet, protože táta je na psy alergický a nesouhlasil by s tím, aby tady pes pobíhal po domě. Řekl mi to dost jasně, že pes pod jeho střechou běhat nebude.