Nevinnost

~24~

Rowan

„Tohle je blbej nápad." Zamumlal jsem. Klouby jsem poťukával po rámu dveří, což vydávalo zvuky klepání.

Cítil jsem se nervózně. Moje srdce v hrudi bilo jako splašené.

Neměl bych tu být.

Ale už vůbec by tu neměl být Colton.

Co by na to řekl táta, kdyby nás tady načapal?

Do jeho pracovny jsem měl vždycky zakázáno se jen podívat. A teď jsem tady, protože jsem poslech mýho blbýho kámoše, kterej pravděpodobně nepřemýšlí ani mozkem.

Pokud nějaký vůbec má.

Tátá by byl ze mě zklamanej, kdyby věděl, kde právě teď stojím.

Byl by zklamanej, že jsem vůbec nechal Coltona vstoupit do našeho domu.

Upřímně toho lituju.

Ale je mi šestnáct, kluci v mým věku dělaj blbý věci, ne?

Ale tohle mi přijde horší než jen 'blbá věc'.

Tohle by mohlo mít velký následky.

„Měli by jsme odsud vypadnout," Navrh jsem a podíval se na chodbu směrem ke schodům.

Tátá není doma, ale to není ani máma. Jsem doma sám. Colton přišel s jeho bratrem, protože ho jeho máma donutila vzít Henryho s ním.

Cokoliv se stane bude moje chyba.

Panikou se mi svíral žaludek, ale snažil jsem to nedávám najevo.

Neměl jsem ho poslouchat. Neměl jsem poslouchat ty jeho blbý kecy o tom, že to bude rychlý, a že se chce jen na něco podívat.

Neměl jsem ho sem pouštět a všechno, co se stane bude moje vina.

A táta mě bude nenávidět.

„No tak, ty snad nevíš, co je sranda?" Hodil mi pobavený pohled, zatímco se hrabal v krabici, kterou našel v jedné skříni.

Tohle není o srandě, chtěl jsem mu říct. Chtěl jsem ho chytnou za triko a odtáhnout ho pryč. Chtěl jsem na něj zakřičet, ať se na tenhle dům ani nepodívá.

Ale ve chvíli, kdy se mu v rukách objevila černá pistole, se mi rty slepily k sobě a já najednou měl sucho v krku. Je to jako by každý můj sval v těle ztuhl a bránil mi se pohnout jen na milimetr. Srdce se mi sevřelo hrůzou a připadalo mi, jako kdybych nemohl správně dýchat.

Colton si tu zbraň prohlížel se samolibým úsměvem na tváří a pak se otočil, aby se mohl podívat na mě. "Co myslíš?" Zeptal se a zasunul tu krabici zpět do tátovy skříně.

„Měl bys to vrátit zpátky." Řekl jsem. Snažil jsem se, aby můj hlas zněl přísně, abych ukázal, že jsem silnější než on.