Nevinnost

~19~

Lilith

„Chci jen říct, že... nemá důvod být naštvaný... na mě.. nebo na kohokoli jiného." Podívala jsem se na Mila, který leží na posteli a kouká na mě těmi svými kukadly. „Chápeš mě, ne?" Povzdechla jsem si a sundala si osušku z hlavy.

„Ani vlastně nevím, proč odešel tak... naštvaně." Svraštila jsem obočí a začala si sušit vlasy. „Nic jsem mu neudělala. Neměl žádný právo jen tak odejít, aniž by se se mnou rozloučil." Zakoulela jsem očima.

„Odešel kvůli Cameronovi, nebo kvůli mně?" Zeptala jsem se, ale ta otázka zůstala viset ve vzduchu. S dalším hlasitým vzdychnutím jsem hodila ručník na zem a frustrovaně se bouchla do čela. „Jestli se tady v poslední chvíli ukáže a řekne, že na to rande nejdeme a pak ze sebe vypustí nějakou svoji výmluvu, uškrtím ho." Zamračila jsem se a začala před sebou škrtit imaginárního Rowana.

Vzala jsem do ruky hřeben a začala se česat. „A ne, neomlouvám se za to, co jsem řekla." Zamumlala jsem, když jsem se podívala na Mila, který mě po celou dobu sleduje. „Uškrtím ho s úsměvem na tváři."

Už je to pár hodin od doby, co Rowan odjel. To znamená, že jsem tady sama s Milem. Mohla bych toho psa klidně teď unést. Bylo by to lehké.

Vsadím se, že bych mu jen mohla říct, aby šel za mnou, a on by poslechl a pravděpodobně by z toho měl i radost.

Až tak lehké by to bylo.

Stavila jsem se ještě doma pro své věci a do jedné tašky hodila polovinu mé skříně. Dobře, možná ne polovinu, ale je to blízko k polovině. Když přijde k oblečení, jsem moc vybíravá.

Rowan mi dal náhradní klíče od jeho bytu.

Jen šílenec by svěřil něco takového zrovna do mých rukou.

Ten chlap si vůbec neuvědomuje, co udělal za velkou chybu, když mi ty klíčky dal. Můžu se mu ve tři ráno vloupat do bytu a vykrást ho. Můžu se k němu vloupat a jen tak ho vyděsit.

Šílený.

Rowan vůbec neví, do čeho se právě pustil.

Začala jsem si zpívat úryvky písniček, které si pamatuji a předstírala, že hřeben je můj mikrofon.

Povzdechla jsem si a svěsila ruce podél těla. Prohlédla jsem si ložnici a pohledem se zastavila na nočním stolku.

Kdo by si neschovával své předešlé telefony?

Já.

Svůj první dotykový jsem dostala ve třinácti a od té doby s ním žiju. Nebo žila, dokud mi ho táta nevzal.

Blbá mikrovlnka.

Podívala jsem se na psa, ležícího na posteli a zdvihla obočí.

Bůh ví, co si o mě myslí.

Myslí si, že jsem vyšinutá?

Prakticky si tady po celou dobu povídám sama se sebou.

Takže já bych si to o sobě myslela.

Pohledem jsem znovu sjela k nočnímu stolku a pak se podívala na psa. Ať v tom šupleti na mě čeká cokoliv, snad to přežiju.