It Can Be Our Secret - Dnf

1

Ahooj je tady zase nový příběhhh 😍 Doufám že se bude líbittt

pov George

Další ráno v mém luxusním domě, kde mě probudí paprsky ranního slunce, protože zapomenu zatáhnout závěs okna které je hned u mé postele. Proto mi každé ráno přímo do očí svítí nepříjemné světlo. 
Sedl jsem si a začal se protahovat. Dneska semnou rodiče chtějí mluvit, prý o něčem důležitým. Pokud je to zase něco, jako nějaká rodinná sešlost, jdu si zase lehnou a spát. Nesnáším rodinné sešlosti..

Uslyšel jsem zaklepání na dveře a do pokoje vešla Claire. Ona je něco jako moje chůva.
"Dobré ráno Georgi, měl by jsi už vstávat, rodiče mě za tebou posílají." No jo.
"Je mi to jasné Claire." Claire mezi tím otevřela okna, aby se vyvětralo. 
"Proč semnou chtějí tak naléhavě mluvit?" Většinou spolu moc nemluvíme a když už jo, rozhodně ne naléhavě.
"Nemůžu to říct, ale čím dřív vstaneš, tím dřív se to dozvíš." Tohle mi říká už od malička, když chce, abych rychle vstal.

Šel jsem do sprchy, oblékl se a udělal si ranní hygienu. 
Když jsem přišel zpět do pokoje, už jsem tu měl ustláno a poklizeno. Takhle to chodí každé ráno a mě se tenhle život líbí. Nemusím se ničím zabývat, jen domácí školou a to je všechno. Kamaráda mám jen jednoho a to mi stačí, vím, že není falešný a nekamarádí se semnou jenom protože pocházím z rodiny Davinsonů. Jmenuje se Karl, každý den si voláme na factime, přesně od 14:00 do 16:00. Někdy i déle, když si ještě máme hodně co povídat.  Karl má vždycky nějaké drby ze školy, protože je ještě na střední. 

"Georgi, musíme jít." řekla Claire která už stála u dveří a čekala na mě.
"Už jdu." Vyšel jsem z mého pokoje a měl jsem namířeno do obýváku, kde se mám sejít s rodiči. 

"Georgi, posaď se prosím, tohle pro tebe možná nebude tak úplně příjemný rozhovor.."  Co jsem zase provedl?
"Udělal jsem něco?"  Rodiče se nad mojí větou zasmáli. 
"Ne, jistě že ne. Jenom.. to prostě bude bude trochu vážné téma.." Posadil jsem se tedy k rodičům a čekal, co bude dál.
"Víš.. hodně lidí ve tvém věku a hlavně v rodinách jako je ta naše.. jaksi už uzavírají manželství.. Chtěli jsme ti dát šanci aby jsi si vybral podle sebe.. ale čas bohužel vypršel.." Svatba?! To myslí vážně?!
"Cože?! Proč nepožádáte sestru? Ta má věk na vdávání." Rodiče se na podívali na sebe a pak hned zase na mě.
"Tvá sestra sehrála drama a odmítá s námi mluvit, protože jsme ji nabídli to samé.." Jo to zní jako moje sestra.
"Jo ale vždyť vy moc dobře víte, že s holkou v životě nebudu." Opět navázali oční kontakt. Něco mi tady nehraje.
"To přeci není žádný problém, počítali jsme s tím." Tak teď se bojím ještě víc. Děsí se mi představa, koho by mi mohli vybrat.

"Tak jakého idiota jste vymysleli?" Rodiče se trochu zatvářili nad mojí poznámkou. Ale já vážně nechci, aby mi nějaký kretén omezoval tenhle super život.
"Pamatuješ si kamaráda tvého táty? Toho co vlastní ten nejlepší hotel? Asi před čtyřmi lety jsme tam byli." Jo, líbilo se mi tam.  Přikývl jsem na souhlas.
"Tak si jistě pamatuješ i jeho syna, Claye." Můj výraz zvážnil, když jsem slyšel to jméno..
"To jako fakt? Vy myslíte TOHO Claye? Toho Claye se kterým jsem se nesnášel už od školky a šikanoval mě ve škole!?"  Nechápu je, s tímhle pitomcem jsem se neviděl dlouho a jsem za to hodně rád. Rozhodně za ním teď nepojedu s tím, že s ním budu do konce mého života! 
"Tuhle reakci jsem čekal, Georgi, nebyla to šikana, jenom si z tebe utahoval. Možná tě občas nějak slovně urazil, ale to byl čistý sarkasmus." To teda nebyl. A i kdyby, nemám proč mu odpouštět. 
"Ale jo! Vždycky jsem  pro něj byl jen rozmazlenej harant, můžu snad za to, že on si o sobě myslí jak je hot a že ho všichni chtějí?" Vždycky si to o sobě myslel, ale to se plete. Je to jen debílek co si o sobě myslí až moc. Může jít někam i s tou jeho přiblblou přezdívkou. Každý mu vždy říkal Dream, ale mě to přijde hloupé.
"Už je rozhodnuto! Radši si užij poslední den v tomhle domě protože večer vyrážíme do hotelu a budete spolu dokud si neuvědomíte, že jste dospělí a nenaučíte se spolu vycházet jako lidi!"  s touhle větou táta odešel.. 

"Mami.." mamka mě hned objala
"Já vím Georgi.. ale.. tvůj táta má v jedné věci pravdu.. Musíš se přeci už naučit vycházet s lidmi, a navíc jste se dlouho neviděli, třeba se změnil.." Tomu nevěřím. Nechci pryč z tohohle domu.. chci tu zůstat a užívat si svého života..

<3