It Can Be Our Secret - Dnf

.60.

pov Dream

Je 12 hodin odpoledne. Gogy a já ležíme v našem domě na gauči, a začíná naše klasická středa. Naše nejmenší dcera Katie, které je 10 měsíců, právě spí, ale za chvíli se domů ze školy přiřítí ještě naše 17ti letá Lucy a 7 letá dvojčata, Jonathan a Jenny. Lucy bude mít jenom pauzu a pak zase odejde do školy.
"Měli by jsme vstávat lásko.." George se místo toho přitulil ještě víc ke mně. 

Netrvalo dlouho a byly slyšet hlasy dětí a otevření dveří. Už jsou tady. George i já jsme tedy vstali z gauče, protože jsme moc dobře věděli, že naše relaxování tímto skončilo. 
"Jsme doma!" Jako první přišla Lucy. Nejstarší a nejzodpovědnější sestra. Je to doslova holčičí kopie George, až na povahu, ta se spíš podobá mě.  Jenny a Jonathan přiběhli hned taky a jako vždy nám věnovali velké objetí. Jenny je povahově celá já, ale kromě povahy máme společné jen to, že má kudrnaté vlasy. I Jonathan má kudrnaté vlasy, ale na rozdíl od Jenny, je to jediná společná věc, kterou máme. Zatím to vypadá tak, že jen Katie bude vypadat jako já. Katie má jediná z rodiny blond kudrnaté vlasy. 

Je to zvláštní, když jsme si je adoptovali, mysleli jsme, že bude jasně vidět, že to nejsou naše děti, ale nějaký záhadným způsobem tak vypadají. Jenny a Jonathan odběhli nahoru si odložit tašku, mezi tím co Lucy si ji jen odložila ke dveřím. 
"Ahoj, Katie spí?" Zeptala se mě Lucy a přisedla si ke stolu.
"Jo. Před chvílí konečně usnula." Donesl jsem všem na stůl palačinky a už jen čekal, až si ostatní přisednou. 

Dvojčata si jako vždycky sedli k Lucy a George si sedl vedle mě. Každý máme svoje oblíbené místo, které nám nikdo nesmí vzít. 

"Hele děcka, až Lucy přijde ze školy, měli jsme nápad, že by jsme mohli jít do parku, co vy na to? Než přijde vaše babička a děda." Myslím, že se jim ten nápad líbil. 
"Jo! A přijde i teta Olivie?" Další věc, naše děti doslova milujou Olivii. Dobře, možná mají o trochu víc rádi Dristu. I když jsme s Georgem nemysleli, že s námi Olivie bude mluvit, docela se změnila, s Georgem si odpustili a teď už jsme s ní všichni v pohodě.
"Jasně že jo." odpověděl jim George. 
"Mohli by jsme na víkend zase jet do hotelu za dědou?" To je taková tradice, na víkendy jezdí do hotelu, můj táta je zbožňuje a lidi v hotelu taky. 
"Jasně, že jo." 

"Čau Lucy! Přijdeme ti z dětma naproti!" Lucy nám ještě zamávala a pak už se vydala do školy.  Miluju svoji rodinu. Miluju naše děti. Miluju George, náš život a všechny lidi v něm. 

Takžee tohle je konec téhle ff. Já doufám, že se vám líbila a že se vám bude líbit i ta, kterou chystám<3(První kapitola možná vyjde ještě dneska!)