It Can Be Our Secret - Dnf

11

pov George

Když jsem dotelefonoval s Karlem, pořád mě neopustil ten divný pocit.. Možná, že bych ho měl vyslechnout.. 
Zvedl jsem se, že půjdu pryč z pokoje, ale ve dveřích jsem se s ním potkal..
Chvíli jsme na sebe oba dva zírali, a pak jsem uhnul a pustil ho dovnitř. Zavřel jsem za ním dveře a znovu se posadil na postel.. On udělal to samé. 

"Uh... takže.." Začal jsem, ale Dream mě přerušil.
"Počkej, můžu prosím mluvit jako první?" Protočil jsem nad tím očima, ale přikývl jsem. Dream se zhluboka nadechl a podíval se mi do očí.
"Georgi.. já.. chci se ti omluvit.." Cože? Zmateně jsem se na něj podíval. On se mi pořád koukal do očí.. 
"Jako.. za všechno, dobře? Za školu a za to jak jsem se k tobě choval.. byl jsem hroznej debil a... nemám k tomu asi žádné vysvětlení. Omlouvám se.." Díval jsem se na něj jako na debila a snažil se zpracovat, co mi právě řekl.. Tím jak se mi celou dobu díval do očí to zní tak.. upřímně a pravdivě.. Mám mu odpustit nebo ne..? Možná.. že bych měl.... ale zároveň si opravdu nejsem jistý..
"J-já.." Nemohl jsem ze sebe dostat ani jedno slovo...
"Pochopím když... už mi neodpustíš. Taky bych si neodpustil.." On se opravdu beze srandy cítí provinile..? Ten Dream, kterého jsem znal na škole, se teď doopravdy cítí provinile..? 
"Dreame já... Já..." Proč je sakra tak těžký mluvit o mých pocitech.. proč jednou nemůžu mluvit normálně..
Dream čekal na mou odpověď mezi tím co já se ji snažil zformulovat.
"Nevím co mám říct.. promiň.." Proč jsem řekl zrovna tohle!? Ze všech věcí na světě plácnu takovou kravinu!
Dream se podíval do země.. Zase cítím ten divný pocit.. vždyť ke mě mluvil tak upřímně a já řeknu tohle..
"Je mi jedno kdy mi odpustíš.. jestli potřebuješ čas, dám ti ho.." Je zklamaný, jde to na něm vidět.. Taky jsem se podíval do země a vyčítal si tu moji hloupou odpověď..
"Ne.. já.. Myslím, že bych ti asi měl odpustit.." Dream zakýval hlavou na nesouhlas. 
"Jsme.. v pohodě..?" Zeptal jsem se a Dreamovi se rozzářili oči. 
"Jestli.. ti to nevadí..? Já bych.. byl rád.." Zasmál jsem se nad tím, ale rychle jsem přestal a jen se lehce usmíval. Nelíbí se mi můj smích.. jako skoro všechno, na mém těle..

Něco jsme si ještě povídali a zjišťovali o sobě něco. Dozvěděl jsem se něco nového o něm a přijde mi, že jsem byl blbej, když jsem si myslel, že se nezměnil. Možná je mi i trochu líto toho, jak jsem o něm mluvil, ale rozhodně ho ještě nemiluji, jasný? A možná ani nebudu..

Z našeho povídání nás vyrušilo zaklepání na dveře, a hned po tom do pokoje nakoukl Dreamův táta. Byl docela překvapený, že nás vidí si spolu povídat. Nedivím se, všichni by byli překvapení.
"Uhm, omlouvám se za vyrušení.. jen jsem vám chtěl říct, že zítra ráno tu nakonec nebudu, tak si když tak zajděte do kavárny nebo něco.. Dobrou noc." Dreamův táta odešel a já se podíval na telefon, abych zjistil, kolik je vlastně hodin. 
"To už je 23:30?" řekl jsem po tom, co jsem se kouknul. Dream se podíval taky. Možná, že jsme si přeci jen povídali dlouho.. Taky jsem se divil, proč se mi zavírají oči.
"No jo.. Chceš už jít spát?" Přikývl jsem. Došlo mi, že doma nespím se zhasnutým světlem.. Nebo jako jo, ale mám tam takové moje světlo na noc.. Pak jsem si všiml, že tu má led pásky..
"Uh.. Dreame..?" Dream se na mě otočil a přikývl.
"Vadilo by ti.. kdyby jsi na noc rozsvítil ty led pásky..?" řekl jsem, aniž bych se mu díval do očí, bylo mi to trapný..
"Jasně, taky s nimi někdy spím, takže není problém." odpověděl a usmál se na mě.

Pak vypl velké světlo a rozsvítil led pásky. 
"Takže, kdyby něco koupelna je jsou ty dveře hned vedle tvé postele, a kdyby jsi měl v noci žízeň nebo něco tak kuchyň je támhle." řekl a ukázal na dveře kousek od vchodu. Proč je na mě tak milý.. byl jsem na něj hnusnej.. 
"Dobře, děkuji." řekl jsem a už si zalezl pod peřinu.
"Dobrou Georgi." 
"Dobrou.." Po tomhle už jsem pomalu usínal..

ještě jedna kapitola na dobrou noc<3