It Can Be Our Secret - Dnf

40

pov Dream

"Dreame neboj.. bude v pohodě..." Po tom, co mi George zkolaboval v centru, jsem ho okamžitě vzal domů. Paparazzi nás ještě sledovali a nechtěli mi uvolnit cestu, takže jsem měl i zablokované auto a nemohl jsem vyjet. Byl jsem hrozně naštvaný, za prvé na to, že si vůbec dovolují se ho na tohle zeptat. A za druhé, že mu nedokážou dát chvíli soukromí.. Doufám, že se brzy probudí.. 
Sedím u něj a Drista mě uklidňuje.

Uběhla asi nějak hodina. Udělal jsem večeři a čaj, Drista mi pomohla s tou večeří a pak už musela jít. 
Já jsem teď připravil snídani na stůl a šel si sednout k Georgovi. Nesnáším lidi jako jsou paparazzi.. Chytl jsem George za ruku a jen se na něj dál díval... Hned po tom, co jsem ho za tu ruku chytil, se začal hýbat. S nadějí jsem ho pozoroval a doufal. že se probudí..
Po chvíli opravdu otevřel oči a já si oddychl.
"Dreame..?" Hned jsem se usmál.. byl jsem hrozně rád, že se mu nic nestalo a že je v pohodě.. Okamžitě jsem ho objal..
On mě po chvíli objal nazpět. Pak jsem si ale něco uvědomil..
"Lásko, kdy si naposledy jedl?" Odtáhl jsem se a on se zamyslel. Na tom obědě mi totiž nakonec řekl, že ani moc hlad nemá a vzal si ode mě jen asi tři hranolky..
"Umm... Na tom obědě..?" To se nepočítá.
"Vždyť jsi si tam ani nic neobjednal.." George provinile sklopil hlavu a na to jsem ho znovu objal..
"Promiň.." Pohladil jsem ho ve vlasech a víc si ho přisunul k sobě.. 
"Neomlouvej se... Jen prosím něco sněz.. bude večeře, alespoň něco Georgie.." George přikývl a taky se ke mě přitulil.

Nakonec jsme zůstali ještě ležet a mazlili se. George tvrdí, že je mu fajn, ale je na něm vidět, že už mu zase není moc dobře. Ale jsem si jistý, že je to z toho jak dlouho nejedl. Měl bych na něj dávat větší pozor.. Už tak jsem ho nedokázal ochránit ani před tím debilem a teď ještě tohle..
"Zlato, už by jsme měli jít jíst.." George nad mojí větou nesouhlasně zamručel a pevněji mě objal.
"Notak.." Prohrábl jsem mu jeho lehce rozcuchané vlasy a dal mu do nich pusu.
"Ještě chvilku.." Awww.. on je tak roztomilí.. ale musí se jít najíst..
"Georgi musíš se jít najíst, nebo ti bude ještě víc špatně.." Ale George pořád nereagoval. No nic, udělám to sám. 
Zvedl jsem se i s Georgem a on se mě rukama pevně chytl kolem krku. Trochu se lekl, ale pak se zasmál.
Posadil jsem ho ke stolu a sedl si vedle něj. Přisunul jsem naší večeři a podal příbory. 

George to nakonec snědl. Sice ne úplně celé, ale alespoň něco. Bylo asi 18:55, takže je ještě hodně času než půjdeme spát. Zajímalo by mě, co budeme dělat. Asi zase klasicky dívat se na televizi a mazlit se. Pořád nedokážu pobrat to, že jsem se s Georgem opravdu dal dohromady.. vždyť mě nesnášel.. a teď? Teď.. mě miluje.. a já jeho taky, víc než cokoliv na světe..
George ke mně z ničeho nic přišel a pevně mě objal. Trochu jsem se zasmál..
"Copak, lásko?" George si schoval jeho červený obličej do mé mikiny a jen zamručel. 
"Miluju tě.." zamumlal po chvíli.. i já se teď dost začervenal. Moc to neříká, a když to řekne, je to hodně nečekaný a sladký.. miluju to na něm..
"Taky tě miluju.." řekl jsem a pevně ho objal nazpět..

<3