Marvin

34.

Odpoledne po hodině literatury Marvin opět vyrazil do parku. Svítilo slunce a dopolední vítr byl dávno pryč, ptáci se chystali na odlet a u toho vesele prozpěvovali; i když tanečník neměl tušení, co si vlastně sdělují, věřil, že to není nic ošklivého, co říkají lidé jiným lidem. Určitě jsou na to příliš milými a čistými bytostmi.
Sedl si na lavičku poblíž místního jezírka a z plátěné tašky přes rameno vytáhl tuňákový sendvič. Do malé průhledné krabičky si také dal nějakou nakrájenou mrkev, aby příště lépe viděl do ostatních. Máma mu vždycky říkala, že mrkev je dobrá na zrak, ale nikdy nespecifikovala, jestli jen na vnější okolí. Přišlo mu to jako vtipná myšlenka, přál by si však, aby to bylo možné.

Všude kolem chodili psi bez vodítka, které pak majitelé splašeně naháněli, a jelikož právě skončila základní škola nedaleko od univerzity, zahlédl pár hrajících si dětí, ale i teenagerů. Ti byli pro Marvina obzvláště nepochopitelní, když si pouštěli muziku nahlas, plašili zvířata a pohazovali odpadky. Občas sám obcházel místa, kde se zdržovali, a když odešli, sbíral odpadky do plastových pytlů.
Marvin dojedl svou svačinu a dal se na odchod. Byl tak rád, že si mohl vyčistit hlavu a nadýchat se čerstvého vzduchu. Rozhodl se, že si po cestě půjde pro věci, které si nechal ve skříňce v hale, jenže když přišel k oknům jeho tanečního sálu, nechtěl věřit svým očím.
Uviděl Vincenta, který k někomu promlouval a očividně mu ukazoval nějaké taneční kroky.
Zahlédl druhou osobu.
Jeremy?!