Marvin se nadechl čerstvého vzduchu. Stál venku a sledoval, jak Jeremy odchází. Byl tak neschopný a neohrabaný, že to Marvina donutilo se usmát. Učil ho celou dobu jen pitomé pozice. Nejspíš mu příští hodinu navrhne, jestli se nechce přestat trápit a odhlásit se. Stejně si zbytečně zničí nervy a v prvním kole vyletí.
Sbalil si svoje věci a chystal se jít pryč, když slyšel vrznutí dveří. Pomalu se otočil a čekal, kdo přijde.
"Tak ty už si musíš honit ego na neschopnejch? Čekal jsem od tebe víc, hezoune," zasmál se Vincent. Marvinovi se rozbušilo srdce.
"Mám pro tebe takovej návrh."
"Nechci slyšet žádnej tvůj návrh," zavrtěl hlavou Marvin.
"Oba dva se odhlásíte a já vás nechám být," zašeptal Vincent a úplně ignoroval Marvinův nesouhlas.
"Vincente, nech mě být," hlesl hnědooký, když se k němu pomalu blížil.
"Jo? Co mi uděláš? Víš, vždycky jsem si říkal..."
"Prostě už drž hubu, Vincente!"
Marvin popadl své věci a celý rozklepaný vyběhl z místnosti a následně i z budovy. Tohle nikdy v životě neudělal. Nikdy takhle na nikoho nekřičel.
Neohlížel se za sebe, prostě běžel až na kolej a vyběhl na první patro. Teprve tam se zastavil a vydýchal se.
"Marvine? Co se stalo?"
Za ním stál Jeremy. Byl stejně vyděšený jako on a čekal na vysvětlení.
ČTEŠ
Marvin
Teen FictionJako by se všechno zastavilo pokaždé, když zavře oči a nechává se unášet ladnými pohyby svého těla. Nemá ani tušení, že student s tmavě hnědými vlasy zachycuje jeho tanec v podobě tajemných skiců, které nachází ve svých věcech čím dál častěji, nepod...
