Marvin

17.

Victor překvapeně hleděl na Jeremyho.

"Ty ses zamiloval?"

Jeremy věděl, že se Victor zamyslel. Přimhouřil totiž oči.

"No... Jo..."

Blonďák se napřímil a rukou pokynul, aby si brunet sedl vedle něho. V očích mu při tom byla vidět nejistota. Dokonce v nich Jeremy zahlédl i strach.

"Jeremy, chci, abys věděl, že tě neodsoudím. Ať je to klidně i ta nejnamyšlenější holka. Přeci bys kvůli skromný holce nechodil na balet, na to tě znám až moc dobře."

Oslovený pomalu vydechl a pak zavrtěl hlavou.

"Není to tak jednoduchý."

Victor se na Jeremyho tázavě podíval.

"Jak to myslíš?

Brunet se usmál.

"Jednou to uvidíš."

----

Jeremy se o tom s Victorem celé následující ráno odmítal bavit. Sám měl bolesti břicha ze stresu a nechtěl žádnou bolest způsobit Victorovi. Už dnes večer má mít svůj první trénink. V životě netančil balet, jen lidové tance. Bál se. Moc.

Po obědě si lehl do postele. Přemýšlel o tom, že to prostě vzdá. Že to nemá cenu. Jenže city pro Marvina nechtěl dusit v sobě, chtěl mu ukázat, že na to má.

I když ví, že to není pravda.

Když má někdo sny, jde přes mrtvoly. V případě Jeremyho je tahle myšlenka však nejistá. Má to smysl? Stejně se ti to nepovede. Jeho melancholická část ho shazovala na nejnižší možnou úroveň, ale ta racionální se ho snažila podpořit.

Když byl malý, v jeho rodném městě byl kroužek baletu pro dívky. Neustále se ptal matky, jestli ho tam pustí.

"Balet je tady jen pro dívky, zlatíčko," odpověděla mu se smutkem v hlase.

A on se nevzdal.

Přesně v osm hodin stál před budovou, ve které sledoval Marvina.

A ve které teď bude tančit i on.