Marvin

43.

Zatímco Jeremy se celou volnou část soutěže vykecával, Marvin si nacvičoval stále dokola svoje eso v rukávu.
Říkal tomu kroku velmi prostě - volný let. Byl to vlastně přemet bez použití rukou s nataženýma nohama v provazu, při kterém se musel dostatečně odrazit, aby se mohl opticky zastavit v pozici hlavou dolů. Mělo to vypadat, jako by levitoval.
Tenhle krok totiž vymyslela jeho matka. A nejenže s tím byla neporazitelná, hlavně to dělal pro ni. Aby na něj mohla být pyšná.
Jako první z jejich kategorie vystupoval Chester. Zatímco Vincent sledoval každý jeho krok a vytýkal mu v duchu vše, co udělal špatně, Marvin stále trénoval. Potřeboval se ujistit, že nepromrhá ani vteřinu času, který může věnovat přípravě.
Po třech pokusech volného letu si udýchaně otřel obličej do ručníku a přešel ke své sportovní tašce, když si všiml kousku přehnutého papíru, který vyčuhoval z vnější kapsy.
Na chvíli jsem na tebe zapomněl, řekl si pro sebe a usmál se. V sálovém zrcadle si všiml, že červená. A to i v přítmí, které v místnosti bylo.
Když se ujistil, že ho nikdo nesleduje, podíval se na obrázek.

To, co viděl, ho ale vyděsilo.

Na papíře byla opět jeho podobizna, všechny detaily jeho smíchu byly zachyceny přímo dokonale. V poznámce stálo: takhle se budeš smát, až dnes vyhraješ.
Přes jeho obličej však vedl výrazný červený škrtanec, který se táhl a rozpíjel do krajů jinak krásného díla. Vedle poznámky od původního autora stálo stejným fixem: NIKDY NEVYHRAJEŠ. NIKDY.
Marvin věděl, že to neudělal ten stejný člověk, protože slova psaná fixem měla jiné písmo.
Začala se mu klepat ruka. Pomalu vrátil papír do tašky a udělal zásadní rozhodnutí.
Po soutěži konfrontuje Vincenta Taylora. Jestli mu to udělal někdo z jeho partičky nebo snad on sám, nedopadlo by to dobře. Jako tenkrát.