Marvin

9.

Jeremyho pálila žáha.

Téměř dvě hodiny se snažil usnout, ale nemohl. Na ošetřovnu pro pastilku se mu nechtělo, a tak pil vodu. Strach mu v tom vůbec nepomáhal. Strach z toho, co si o dalším papíru pomyslí Marvin.

Přišlo mu zvláštní, že zná jeho jméno. Najednou mu to nepřišlo jako nějaké tajemství.

Zkoušel Marvina vyhledat na sociálních sítích, ale marně. Nebyl nikde, jako by se po něm slehla zem.

Jeremy vstal a naposledy si došel do koupelny pro vodu, protože pálení ustávalo. Po cestě však nechtěně zavadil o igelitový sáček a prudké zašustění způsobilo Victorovo zamručení.

"Sakra," zašeptal Jeremy a chvíli tiše stál. Slyšel nepatrné pohyby deky a pak skoro nadskočil, když se lekl hlasitého zakašlání. Všiml si, že blonďák mžourá do tmy.

"Jeremy?"

"Nechtěl jsem tě probudit, promiň," povzdechl si Jeremy a rychle si natočil vodu do skleničky. Když se vracel do postele, Victor už seděl v tureckém sedu.

"Chci, abys mi řekl, proč tam chodíš."

Jeremy nechápal. Rozsvítil lampičku na svém nočním stolku a pohlédl z okna, přičemž si sedl na postel. Victor se mu díval do očí a čekal na odpověď.

"Jak to myslíš?"

Victor si povzdechl.

"Jeremy, nedělej blbýho. Viděl jsem tě odcházet z tanečního," řekl a pokynul hlavou směrem k oknu. Jeremy viděl budovu, ve které Marvin ještě ten večer tančil. Pak ho napadla jednoduchá odpověď.

"Jo, stavil jsem se tam. Víš moc dobře, že bych chtěl tancovat. Líbí se mi to."

Victor se pousmál.

"Vážně? A proč jsi odtamtud utíkal?"

Jeremy ztratil slova.

"Victore, já..."

"Ty mi nevěříš? Copak nejsem tvůj nejlepší kámoš?"

Takhle Jeremy slyšel mluvit Victora jen málokdy.

"Věřím, já ti věřím, sakra."

Victor se naklonil k němu.

"Tak proč mi neřekneš pravdu?" zašeptal.

"Nemůžu."

"Jeremy, jsem tady pro tebe, vždyť to víš. Slib mi aspoň, že kdyby se něco dělo, řekneš mi to. Poslední dobou mám o tebe trochu strach. Chováš se zvláštně, skoro nevnímáš."

"Slibuju," řekl Jeremy prostě, zhasl světlo a lehl si do postele.

Vážil si Victora, ale ještě nebyl ten správný čas.