,,Neměl jsem na tebe být takový," řekl provinile Marvin a uhnul pohledem. Najednou mu bylo líto, že se choval zle. Věděl však, že je to pouze jeho obranný mechanismus.
,,Jaký takový?" podivil se Jeremy.
,,Zlý. Chladný. Protivný..."
Jeremy si položil prst na pusu, aby Marvinovi naznačil, že má být ticho. Pak vzal z Victorova stolu talířek s máslovými sušenkami a nabídl mu.
,,Není to stůl tvého spolubydlícího?"
,,Co oči nevidí..." mrkl na něj Jeremy a zasmál se, zatímco Marvin nasadil kamenný výraz, snad i trochu vyděšený.
,,Ne. Nebudu si brát cizí věc bez dovolení. To nemůžeš udělat."
,,V klidu, promiň. Tak to prostě položím zpět, jo?" zašeptal Jeremy a vrátil talířek udiveně zpět.
,,A zase to dělám," řekl Marvin a položil si obličej do dlaní.
,,Jsem prostě jiný. Jsem prostě..."
Skoro to vypadalo, že se rozpláče.
Nikdy se takhle nikomu neotevřel.
Jeremy viděl, že se Marvin vůbec necítí dobře. Nevěděl, jestli je to jím, nebo jen Marvinem samotným. Proto na jazyku dlouho držel jednu otázku. Nevěděl, jestli ji smí vyslovit. Byla to jako nějaká zakázaná slova. Měl strach, že všechno zkazí.
,,Jsem prostě špatný. Snažím se být dokonalý, ale pohár trpělivosti přetekl. Jsem špatný. Promiň, musím jít. Tohle je věc mezi mnou a mým světem," špital Marvin, zatímco mu na stehna padaly slzy.
Nevážil sis ticha před bouří, šla proti němu vlastní mysl.
Nedokážeš to. Ten balet bude katastrofa a to jen kvůli tomu, že jsi slabý.
Jeremy vypálil tu otázku do prázdna. Neohroženě a beze strachu.
Za zkoušku přeci nic nedá.
,,Marvine, smím tě obejmout?"
ČTEŠ
Marvin
Teen FictionJako by se všechno zastavilo pokaždé, když zavře oči a nechává se unášet ladnými pohyby svého těla. Nemá ani tušení, že student s tmavě hnědými vlasy zachycuje jeho tanec v podobě tajemných skiců, které nachází ve svých věcech čím dál častěji, nepod...
