𝙸'𝚖 𝙽𝚘𝚝 𝚁𝚒𝚌𝚑

12

Ráno jsme všichni zamířili na molo, kde zastavovala zrovna loď, na které stál Pope a Kiara.

"Nevažte to," Zavolal na ně JJ "Mizíme."
"Proč?" Nechápal Pope.
"Tak co se stalo, spali jsme na lodi." Ptal se dál.
"Jo, spali....my jsme byli celou noc vzhůru, jedeme pryč." Řekl JJ, když nastoupil na loď, aniž by těm dvěma něco vysvětlil. Já bych to sice vysvětlit mohla, ale ani nevím, co.

"Rafe vi, že tu jsme." Řekla Sarah.
"To byl Rafe?" Zeptala jsem se jí a ona jen přikývla.
"Jasně, ty ho snad neznáš?" Ptal se mě John B.
"Ale jo, jen jsem ho dlouho neviděla." Naskočila jsem za ostatními na loď a vypluli jsme. Přeplavali jsme jen na druhý břeh, bylo to jen pár kilometrů od místa, kde jsme byli přes noc.

"Já to říkal, měli jsme jet pryč, na Yukatan, říkal jsem to, proč mě nikdo neposlouchá?" Začal se ihned po přistání rozčilovat JJ. Mával kolem sebe rukama a neustále opakoval, že to říkal.
"Přestaň už s tím, všichni víme, žes to říkal." Prohlásila jsem po pár minutách poslouchání toho samého dokola.

JJ se na mě jen otočil a v jeho výrazu šlo poznat jen, ' nepleť se do toho'
"Přestaň." Rozčílil se i John a já si sedla na trávu kus od nich. Mohla bych jít pryč, proč ne? Nic mě tu stejně nedrželo, ale já nejspíš nechtěla opustit všechny jen tak. Na druhou stranu, JJ mě naštval. Je mi sice jasný, že to není moje věc, sotva se známe, ale já se jim snažila pomoct. Ani jsem to neřekla nijak otráveně, což dělám většinou. Měl by mi za to možná i poděkovat, příště ho můžu taky seřvat.

Ženské geny se nezapřou že?

"Možná, že když se vrátím, táta si bude muset vybrat mezi mnou a Rafem. Vybere si mě." Začala sebevědomě Sarah.
"On ti lže." Odporoval jen John B, který se o ní očividně bál.
"Já vím....ale můžu to zkusit, je to můj otec a já vím, že mě má rád."
Nad tím bych možná pochybovala. Warda jsem znala. Ne sice nijak skvěle, ale věděla jsem co je zač. Upřímně si nedovedu představit, že by jemu nějak zvlášť záleželo na svých dětech...

JJ mezitím chodil kolem nás, rozhazoval rukama a něco si sám pro sebe říkal, nebylo mu rozumět. Vlastně to vypadalo humorně.
"Elys, proč si nesedneš blíž k nám?" Otočila se na mě Kiara.
"Nechci rušit vaší skupinovou debatu." Řekla jsem bez emocí a nehla se ani o milimetr.

"Hele, jseš s náma ve skupině, to, že tu nejsi dlouho nehraje roli, pomohlas nám, věříš nám a jsi tu s námi aniž bys volala poldy. Takže se můžeš klidně posadit k nám."

Nakonec jsem si sedla trochu blíž. Sarah za chvíli zmizela a odplula na lodi za svým otcem.
"Co teď?" Zeptal se Pope, ale jeho otázka zůstala nezodpovězená.
Dlouho jsme jen tak chodili sem a tam, nebo sledovali břeh, jestli neuvidíme Sarah, ale nic se nedělo.

"Myslíte, že jí třeba mohl někde zamknout?" Prohlásila jsem do ticha a všichni se na povel zastavili.
"Ne..." Odpověděl John B, který podle tónů svého hlasu sám nevěřil své odpovědi.

Pak se ozval zvuk motoru a šplouchání vody. Všichni jsme se rozeběhli na břeh a uviděli jsme Sarah. Vysvětlila nám, co se stalo.
"Musíme pryč." Prohlásil JJ.
"Souhlasím." Řekla jsem a JJ se na mě překvapeně otočil.
"Co?" Zeptala jsem se, ale jen zavrtěl hlavou a nechal mou otázku bez odpovědi

"Asi už je pozdě." Přerušila nás Kiara a všichni jsme se otočili na moře. Plulo k nám několik policejních lodí.
"Je čas na nadávání?" Položila jsem řečnickou otázku.
"Zůstaňte na místě s rukama nad hlavou"
Křičeli na nás poldové a my se okamžitě rozeběhli mezi porost následováni mnoha nadávkami ode mě a samozřejmě i od ostatních. Nutné je ale říct, že mých nadávek bylo nejvíc. Heh....