𝙸'𝚖 𝙽𝚘𝚝 𝚁𝚒𝚌𝚑

55

Kluci výslýchali Jimmyho, zatímco já jsem seděla na jedné židli u stolu a propalovala je naštvaným pohledem.
"Co je Vaux Hall?"
"Tam bych být váma nechodil."
"Hej, El, pojď, jdeme." Zavelel John B a já se pomalu zvedla ze židle.
"Omlouvám se." Řekla jsem směrem k Jimmymu, když jsem ho míjela.

Nevím, jestli mě slyšel, ale aspoň jsem se cítila trochu líp.
"Vaux Hall." Slyšela jsem říkat Popa a rychle dohnala ostatní.
"Tam maj Kie." Přikývl John a všichni jsme vyrazili po cestě. Nevím, jak mohli vědět, kam jdou, určitě to tu nikdo z nich neznal, ale raději jsem se moc nevyptávala a šla poslušně za nimi.

"El? Jsi v pohodě?" Objevil se vedle mě Pope.
"Hm." Zabručela jsem jen a dál šla stejně pomalu kus od ostatních. Pope se nevzdával a šel stále vedle mě, zatímco se že mě snažil dostat, co se děje. Nakonec mě zlomil.
"Jimmy byl kámoš mámy. Určitě se tady něco děje, takhle se dřív nechoval a určitě jsem ho nikdy neslyšela mluvit tak...hm, řekněme vyděšeně? Ať už za tím stojí kdokoliv, neprojde jim to jen tak ne?"

Pope mě chvíli sledoval. Nejspíš se snažil poskládat si v hlavě to, co jsem mu řekla a pak kývl.
"Jo. Neboj se, jsme v tom s tebou, až najdeme Kie, něco vymyslíme." Tentokrát jsem kývla já a poplácala Popa děkovně po rameni.
"Dík."

Po cestě jel nějaký chlap v traktoru a Cleo ho zastavila. Já s Popem jsme mezitím došli k gotta t
"Kdo tam bydlí?" Ptala se zrovna Cleo.
"Carlos Singh." Odpověděl traktorista.
Před očima mi proběhlo jeho jméno jako kudla, kterou mi někdo zarazil do hrudi.
"No doprdele." Řekla jsem možná až moc nahlas. Ostatní se na mě otočili, některým projelo ve výrazu poznání, nejspíš si na něho vzpomněli.

Traktorista mezitím odjel.
"Hele, fakt tam chceme jít? Určitě to bude střežený jak prezidentův barák a já bych nerada šla znova do basy, nebo hůř, skončila u někoho ve sklepě jako hadrová panenka."
"Myslím, že moc možností teda nemáme..."

Vykročili jsme pomalou chůzí k velkému baráku, oplocenému vysokou kamennou zdí.

Jakmile jsem stála pod ní, uvědomila jsem si, jak je ve skutečnosti vysoká. Polkla jsem. Ne, že bych se bála výšek, to vůbec ne, ale bůhví co bylo na druhé straně TAKHLE monstrózně vysoké zdi.

"Tak jdeme ne?" Zeptal se JJ. Nejspíš z toho taky neměl dobrý pocit, soudě podle toho, jak mu uprostřed věty přeskočil hlas.
Přistoupila jsem ke zdi a chytla se nejbližšího vystouplého kamenu. Vyhoupla jsem se nahoru a za mnou i ostatní. Nakonec se nám povedlo vylézt nahoru. Horší bylo potom seskočit dolů, ale i to se nakonec podařilo.