𝙸'𝚖 𝙽𝚘𝚝 𝚁𝚒𝚌𝚑

40

Setřela jsem si pot z čela a otočila se. Za mnou sice nikdo nebyl, ale ze zadní části místnosti, nejspíš kotelny podle trubek a různých hromad, se ozývaly něčí kroky. Odejít jsem nemohla, z druhé strany by totiž někdo mohl už být, uběhlo už skoro pět minut od zamčení dveří a jestli tam nebyli všichni, což pochybuju, zbytek už stihl vyběhnout na pomoc. Teď už určitě jsou za dveřmi a snaží se odemknout. Byla jsem v pasti a moje jediná naděje byla, zkusit se dostat na druhou stranu, aniž by si mě kdokoliv všiml a najít druhé dveře.

Zalezla jsem za nějaké trubky a pomalu se posouvala směrem od dveří, kterými jsem přišla. Mezi stěnou a trubkami bylo akorát tolik místa, abych se tam vešla, ale i tak jsem měla problém se tam pohybovat. Hlavně neslyšně. Trvalo dlouho, než jsem se posunula o metr. Musela jsem vždycky počkat, než se ozve nějaký zvuk, protože do úplného ticha jsem nemohla ani hnout prstem, slyšel by to.

Jakmile jsem se dostala za zástěnu, nakoukla jsem do zadní části, kde se pohyboval člověk. Byl to nějaký chlap, vypadal, jakoby se nudil. Seděl na nějaké bedně a opravoval nějaký přívod. Najednou se ozvala nějaká siréna a chlap se okamžitě zvedl, přestal si pískat a vyrazil mým směrem. Nejspíš mě teď vezme a někde zabije. Přikrčila jsem se za stěnou a snažila se být naprosto v klidu. Téměř jsem nedýchala, když kolem mě prošel.

Nejspíš si mě nevšiml a otevřel dveře na chodbu. Jakmile se dveře zavřely a muž zmizel, vylezla jsem že své skrýše, doufaje, že nikdo další v místnosti není a plížila se stále skrčená ke dveřím. Jakmile jsem se dostala z té kotelny nebo co to vlastně bylo, stála jsem zase na nějaké chodbě. Otevřela jsem první dveře a nahlédla tam. Vypadalo to na kuchyň. Vešla jsem dovnitř a ukradla nějaké jídlo, měla jsem už hlad, nejedla jsem celý den.

Našla jsem tam nějaký pytel a hodila do něj pár jablek a nějaký další blbiny. Pak jsem se proplížila do další místnosti, kde jsem se schovala, než projde kolem Rafe. Ne, že bych se ho snad bála, ale nechci spory. K mojí smůle vešel zrovna do místnosti, kde jsem byla schovaná pod postelí. Nejspíš se tedy jednalo o jeho pokoj. Prošel kolem postele, něco vzal ze stolu a zase zmizel. Chvíli jsem počkala a pak se vydala hledat zbrojnici.

Jako na potvoru to byly až poslední dveře. Byly tam schody dolů, po kterých jsem seběhla. Nahoře se otevřely dveře jen co jsem byla dole. Namáčkla jsem se na zeď a sebrala z nejbližší police dva vyklápěcí nože a dala je do kapes. Jakmile jsem se natáhla pro mačetu, ozval se hlas.
"Co tu děláš?" Poznala jsem Rafea. Sakra.

"Hm, nic...jen jsem zabloudila." Řekla jsem tu nejprůhlednější lež a vylezla zpoza zdi.
Rafe mě chytl za zápěstí a táhl mě pryč ze zbrojnice. Stihla jsem ještě sebrat nějakou pistoli a dát jí do kapsy. Pytel s jablky jsem ale musela nechat u zdi.