𝙸'𝚖 𝙽𝚘𝚝 𝚁𝚒𝚌𝚑

69

Scházeli jsme po strmých svazích kopce a proplétali se džunglí, zatímco jsme se snažili dostat Johnova postřeleného otce dolů na loď. Cleo s Popem šli spolu za ruku a já s Kie jsme šli úplně vzadu.
"Tak jak to jde s JJem?" Zeptala se a já začínala mít pocit, že se bavíme jen o tom, jak mi to s ním jde.
"Nijak." Řekla jsem bezbarvě.
"Ja už nevím, řekla jsi mi, abych počkala, ale já už to dál nezvládnu, je těžký být někomu tak blízko a nesmět se ho dotknout, je těžký se na něj dívat, když vím, že mu to nemůžu říct, protože by mě zavrhl, nemůžu se mu dívat do očí, protože vím, že zrudnu a on to pozná. Ale nejhorší je vědět, že máš někoho ráda a nemůžeš to říct, protože on to necítí stejně."

Kiara na mě překvapeně hleděla.
"Co?"
"Jen jsem nečekala, že se mi se vším svěřiš. Ale páni, děkuju. Já mám jen pocit, že nemáš pravdu. Myslím, že tě má taky rád. Akorát ještě neví, jak ti to říct. Ano, říkala jsem, že bys měla počkat a to pořád platí, akorát si myslím, že už nebudeš čekat moc dlouho."
"Ale jak to můžeš vědět?"
"Nezapomeň, že ho znám už dlouho, poznám, když se něco děje."

Kiara mě poplácala po rameni a obě jsme zrychlily chůzi, abychom dohnali ostatní. Nevím, jak je to možné, ale vždycky, když se děje něco strašného, vedeme my dvě nějakou nesmyslnou debatu o úplně něčem jiném.

Seděli jsme na lodi, uprostřed které ležel Johnův krvácející otec.
"Zvládli jsme to...spolu...přesně tak, jak jsme si to vykreslili...Sarah....Johne, tyhle se musíš držet. Nebyl jsem nejlepší otec, ale tys byl nejlepší syn, jakého jsem si mohl přát." Řekl a naposledy se usmál. Cítila jsem ve svých očích slzy a nechala je volně téct, stejně jako všichni ostatní.

S Johnovým otcem jsme si sice moc blízcí nebyli, ale jeho smrt mě i tak zasáhla, stejně jako oběť Warda Camerona, jehož nůž mě stále chladil v kapse.
"Sarah?" Promluvila jsem a vytáhla z kapsy nůž.
"Nech si ho." S tím jsem jí ho dala do ruky a ona se na mě vděčně usmála.
"Co se vlastně stalo s Carlosem?" Zeptala jsem se, zatímco jsem si otirala nos rukávem. Za to by mě máma asi zabila.
"Je mrtvej." Oddechla jsem si a ostatní se zasmáli.

Vylodili jsme se v přístavu v Tres Rocas a tam jsme strávili několik dnů. John nechal svého otce zpopelnit, aby ho mohl převézt a nakonec jsme si zaplatili odvoz do Outer banks.
Tam jsme dorazili necelý týden po tom a první věc, kterou jsme udělali byl pohřeb Johna staršího a Warda.

Všichni jsme stáli kolem dvou hrobů a posmrkavali. Pak jsme se rozešli domů, zatímco John se Sarah šli zařídit zlato. Chtěli se postarat o to, aby nám ho vyplatili v penězích a pak to rozdělit na části tak, aby každý z nás nějakou dostal.

Dorazila jsem domů pozdě odpoledne a ihned skončila v koupelně, protože jsem se zase pár dní vůbec nemyla.