𝙸'𝚖 𝙽𝚘𝚝 𝚁𝚒𝚌𝚑

32

Jakmile byla Johnova dodávka připevněná tažným lanem k autu otce Kiary, mohli jsme odtáhnou již téměř potopenou Twinkie zpátky na cestu. Všichni jsme byli špinaví od bahna a John se Sarah i od krve. Nasedli jsme do aut. Já jela s Johnem a Sarah v jeho autě. Celou cestu bylo v podstatě ticho, ale nikomu z nás to nevadilo.

Dojeli jsem k staré oprýskané zídce a zastavili za druhým autem, které jelo před námi. Vystoupili jsme a všichni se ihned nahrnuli ke vchodu.
"Hele," napadlo mě, " neměl by někdo hlídat?" Navrhla jsem. John jen pokrčil rameny.

"Tak já tu počkám." Řekla jsem a sedla si na zídku.
"Kdyby něco, písknu. Stejně mě tam nepotřebujete." Po mých slovech se všichni vydali (ne úplně ochotně) dovnitř. Nejspíš mě tam nechtěli nechávat, ale nechali. Mezitím se začalo stmívat.

Chvíli byl klid, ale po nějaké době se ozvala strašlivá rána. Okamžitě jsem seskočila ze zdi a rozběhla se do kostela.
"Co se- panebože, ten kříž je vážně úžasnej!" Stála jsem ve dveřích s otevřenou pusou a dívala se na zlatý kříž zabořený v zemi.

"Zavři pusu, nebo ti tam vletí moucha." Varovala me Kiara a já ji poslechla. Pak jsme se všichni sestoupili kolem a chytli kříž, abychom ho mohlo zvednout a přenést.
"Fajn, já jdu dolů, vy nahoru." Dál nám instrukce John a my začali táhnout.
"Ty vole...je těžší než vypadá." Dostala jsem ze sebe přidušeně.
"Jo, je zlatej."
"Už nemůžu." Ozval se po chvíli Pope.

"Ne, počkej, nepouštěj ho!" Jenže on ho pustil a všechny nás tíha zlata okamžitě sesunula k zemi.
"Hej, málem mi spadl na nohu!" Rozčiloval se JJ.
"Jo, protože jsem jediná, kdo to drží." Hádala se Sarah. Pope se sesunul na lavici a držel se za ruku.

"Pope, seš v pohodě?" Zeptala jsem se, zatímco se ostatní hádali.
"Ne, nejsem v pohodě, nemůžu.... dýchat." Dostal ze sebe, zatímco lapal po dechu.
"To bude alergická reakce." Řekla Kiara. Ostatní se naštěstí přestali hádat.

Všichni se nahrnuli k Popovi a snažili se mu pomoct.
"JJi, schovej kříž." Rozkázal John a spolu s Kiarou Popa zvedli. Sarah šla pomoct JJovi a já zatím otevřela dveře z kostela, aby mohli projít. Hodila jsem pár molitanových sedáků na kříž a běžela otevřít dveře do auta.

"JJi musíme jít!" Zakřičela Kiara a z kostela vyběhl JJ a Sarah.
"Nestihli jsme to zakrýt!"
"To je fuk, musíme hlavně pomoct Popovi."
"Potřebuje injekci."
"Fajn, řídím." JJ si sedl za volant. Běžela jsem zpátky k autu, protože jsem kontrolovala zakrytí kříže, ale vypadl mi mobil, takže jsem se zdržela a auto mezitím ujelo.

"Hej, vy volové! Kurva....nechali jste mě tu!....no super." Zavolal jsem za autem, ale nikdo se neotocil. Pravděpodobně řešili Popa a na mě zapomněli. Nemám jim to za zlé, ale mohli mě aspoň nechat nastoupit, i když jsem byla moc pomalá. Proč jsem sakra musela jít zpátky do toho podělanýho kostela?

Pak ale zpoza stromu vylezl člověk a za ním další.
"No do říti." Zašeptala jsem, když jsem si uvědomila, že je to Rafe a ten chlap od Limbreyové. Měla bych si zjistit jeho jméno...