𝙸'𝚖 𝙽𝚘𝚝 𝚁𝚒𝚌𝚑

15

Chlap mě shodil na zem a chytl mě kolem krku. Okamžitě jsem začala vřískat jako smyslů zbavená a kopala jsem kolem sebe nohama. Pak už jsem ze sebe nedokázala dostat žádný zvuk a jen jsem lapala po dechu a kopala do chlapa.

Naštěstí přiběhl strážník právě včas a chlapa že mě sundal a odvedl pryč, zatímco já se snažila rozdýchat šok. Strážník se vrátil pro mě a odvedl mě do mé cely. Usnula jsem téměř okamžitě a spala až do rána.

Hned po probuzení jsem přemýšlela nad tím, jestli John B utekl, nebo jestli ho chytili. Po snídani mě zase strážník vedl do mluvící místnosti. Sedla jsem si na židli a už jsem věděla, že ten, kdo mě přišel navštívit není nikdo jiný než JJ. Když se otevřely dveře a já ho viděla, věděla jsem, že John neutekl.

"John tam nebyl že?" Řekla jsem hned po tom, co si sedl.
"Ne. Ale před chvílí ho pustili. A pročs tam nebyla ty? Mohla s utéct."
"Hele, večer mě stejně pustěj, je to nesmysl." Řekla jsem a mávla nad tím rukou.
"Co Pope, je na mě naštvanej?"
"Nevím, asi jo, ale to se podle mě spraví, znáš ho." Odpověděl a mávl rukou.
"Právě že neznám, ale snad máš pravdu."

Pak JJ odešel, protože vypršel čas. Šla jsem zpátky do cely a sedla si na svou lavici, zatímco jsem něco čmárala na zeď tužkou, kterou jsem někde splašila, nejspíš venku. Řeknu vám, ve vězení to není žádná zábava.

Jakmile mě večer pustili, a já vylezla ven, venku stála dodávka Johna B, který seděl za volantem a vedle sebe měl JJe.
"Čau." Řekla jsem a sehla se, abych viděla předním sklem. Krátce jsem na ně mávla a John mi ukázal na zadní dveře. Nastoupila jsem do dodávky.

"Tak co je nového?" Zeptala jsem se hned co jsem se usadila.
"Pope zítra ráno pojede za svojí babičkou něco zjišťovat, jedeš s náma ať se mu to líbí nebo ne." Řekl JJ a já se rozesmála.
"Nemůžu jet, když nebude souhlasit. "
"Ale jo, nebudeš přece sedět doma ne?"

"Kde teda vlastně bydlíš?" Zeptal se po chvíli ticha John B.
"Stačí, když mě vyhodíš na hlavní na kraji města." Mávla jsem neurčitě rukou, ale John dál vyzvídal.
"No tak, víme už, že nejsi bohatá, je nám to fuk...teda kromě Popa, ale ten se zklidní, můžeš nám to říct, nikdo ti za to hlavu nesežere."

Navedla jsem ho tedy po polní silnici až na hranice lesa, kde zastavil.
"Bydlíš v lese?" Zeptal se JJ.
"Ne, je tam takový domek...ale je za stromy, tak dík, mějte se." Řekla jsem, když jsem vystoupila.
"Zítra tě tu vyzvedneme v devět jasný?" Rozhodl ještě John a já jen kývla a zmizela mezi stromy.