𝙸'𝚖 𝙽𝚘𝚝 𝚁𝚒𝚌𝚑

64

Dvě a půl hodiny jsem strávila u stolu. V obálce jsem měla fotky svých kamarádů, které jsem musela nejdřív přelepil izolepou, namočit do oleje a zbavit se papíru. Když jsem pak našla dostatečně velký kus plastu ( byl na nějaké skládce, tak jsem ho vzala...mohl by se hodit... ) Vyřízla jsem z něho několik malých kartiček, na které jsem nalepila vytištěné údaje a fotky. Nebyla jsem zas tak špatná ve falšování dokladů, takže myslím, že v jižní Americe si toho ani nevšimnou.

Večer jsem šla k Johnovi, podle dohody a cestou jsem potkala Toppera, který jel hodně pomalu za mnou. Asi se snažil vypadat nenápadně, ale rozhodně nebyl.
"Hej! Mám tu ty pasy!" Zavolala jsem, jakmile jsem vlezla dovnitř a všichni se zvedli z pohovky, aby se ke mě nahrnuli.

"Ukaž!?" Vytrhl mi jeden z ruky JJ a ihned si ho začal prohlížet. Pak zjistil, že není jeho, takže ho předal pravému majiteli.
"Dalas nám falešný jména?" Zeptal se Pope a já jen kývla.
"Skvělé...jakože ti je vydali?" Podivoval se John.
"Nevydali."
"Ukradlas je?"
"Ne. Udělala." JJ jen obdivně zapískal a Kie s Popem začali tleskat.

"Hele, není tu nějaký vedro?" Přerušil nás najednou John a všichni jsme se začali rozhlížet. Zvenku šel kouř a občas jsme zahlédli i nějaké plameny.
"No do háje..." Řekla jsem a všichni jsme se začali hrnout ke dveřím. Snažila jsem se nezakopnout. Za námi už byly plameny, které se bůhví jak dostaly dovnitř. Pasy jsem strčila do kapsy mikiny a vyběhla ven.

Všichni jsme ještě chvíli kašlali a když jsme se uklidnili, sedli jsme si na zem. Byla už tma, ale plameny hořely jasně. Dostaly se už i na střechu a požíraly ji jako sušenku. Zůstávaly z ní jen zčernalé trámy, ale pořád se to ještě dalo zachránit.
"Neměli bychom to uhasit? Nebo zavolat hasiče?" Navrhla jsem, ale nikdo se ani nehl, takže jsem se zvedla a vzala kýbl, který stál pod hořícím oknem. Málem mi z toho uhořelo obočí, ale naštěstí se nic nestalo a s kýblem jsem se rozběhla k vodě. Naštěstí to nebylo tak daleko.

Když jsem se vrátila, ostatní pořád seděli na zemi a zírali do blba. Několikrát jsem takhle odběhla, ale když se nikdo stále nehýbal, vzdala jsem to a sedla si udýchaně vedle nich do trávy.
"Tak fajn...jestli se vám tu chce takhle sedět tak pokračujte, ale klidně můžeme jít ke mě. Každopádně já jdu dom, takže jestli nejdete tak asi dobrou." Řekla jsem a zvedla se. Vrhla jsem jeden pohled k obloze. I přes to, že tady na zemi hořel dům, obloha se zdála naprosto netknutá, jakoby ji na nás vůbec nezáleželo. Hvězdy si dal vesele svítily a měsíc nerušeně plul v temném moři mezi nimi.

Uslyšela jsem za sebou několik zašustění, Kiara, Pope a JJ se zvedli, ale jen proto, aby se se mnou rozloučili, takže jsem se sama vydala k silnici, která vedla až k mému domu.

Jenže tam jsem nikdy nedošla.