𝙸'𝚖 𝙽𝚘𝚝 𝚁𝚒𝚌𝚑

18

Limbreyová Dala Popovi kazetu i obálku a pak odešla. Já jsem přešla k Popovi.
"Můžu?" Zeptala jsem se a roztáhla ruce. On jen kývl a stoupl si blíž, abych ho mohla obejmout.
"Děkuju."
"Jak dlouho myslíš, že bude trvat, než si všimnout, že je falešnej?" Zeptal se najednou JJ.
"Tak deset minut možná?" Odhadl John B.

"Čí to vlastně byl nápad?" Zeptal se Pope s rukama za hlavou.
"Překvapivě můj ne." Řekla Kiara. John B dal ruku JJovi kolem ramen.
"Řekneme mu to?" Zasmál se a podíval se na JJe. Ten se tvářil velmi humorně, ale šlo z toho pochopit, že to byl určitě jeho nápad.
"Wow." Zvolala Kiara.
"Super nápad." Pochválila jsem JJe a jemu mírně zrudly uši.

"Copak zamrzlo peklo nebo co?" Zeptal se s humorem Pope a my se začali smát.

Pak se John B vydal s kazetou na policii a my se vydali ke mě domů, protože to byla nejlepší zašívárna. Můj dům měl v podstatě jeden velký obývák, malou ložnici se skříní, několika policemi a stolem, koupelnu a kuchyň s barem, ke kterému jsem našla židle někde na skládce. Zahrada byla v podstatě neomezená a dům měl velkou terasu. Na druhou stranu to nebylo nic moderního a většina z toho vypadala jak že středověku.

"Páni, to není vůbec špatný." Prohlásil JJ jakmile vstoupil do mého domu.
"Díky. Ale většina není moje." Byla jsem ráda, že bylo docela uklizeno a všude se nevalely peníze, plechovky od limonády, papíry a nebo ještě hůř spodní prádlo.

Všichni jsme si posedali k baru a za chvíli se k nám přidal i John B. Sarah s Kiarou se uvelebily u mě v obýváku na starém gauči. Kecali jsme o všem možném a neustále se smáli. JJ někde stihl cestou sehnat pivo, takže jsme byli i trochu opilí. Sarah najednou odešla na terasu telefonovat. Když se vrátila, vypadala rozhozeně.

"Musíme k nám." Řekla jen a všichni jsme se zvedli a naskočili k Johnovi do dodávky. Vyjeli jsme k nim domů. Všichni jsme byli stále trochu mimo, ale vždycky, když se něco stane, člověk trochu vystřízliví, takže jsme se aspoň nemotali. John řídil zároveň i proto, že toho stihl vypít nejméně.

Zastavil dodávku u betonové zdi, která oplocovala velký majestátní dům, kde Sarah bydlela. Všichni jsme běželi k té zdi a dívali se nad ní, abychom měli přehled o událostech za ní. Po zahradě běhali poldové a vládl tam chaos.
"Tak dost, jdu tam." Rozhodl John B a okamžitě se vytáhl na zeď a přeskočil ji.

My ostatní pak vysadili nahoru Sarah a Kiaru. Pope se přehoupl bez problémů a já šla jako poslední. Všichni se rozeběhli k molu. Samozřejmě, že měl Ward Cameron vlastní molo a loď. Teda ne loď, ale jachtu.

Slyšeli jsme křik policisty a nějaké nesrozumitelné odpovědi ze strany Warda. Z domu najednou vyběhly dvě ženy, poznala jsem, že jedna bude matka Sarah a ta druhá nejspíš její sestra. Sarah se k ní rozběhla a objala ji. Pak ji poslala domů a opět zamířila k vodě následovaná námi.

Doběhli jsme na úplný konec mola a já si teprve všimla, co se dělo. Ward stál na lodi a nejspíš se přiznával k činům, které podle mých kamarádů ( nejspíš ) spáchal Rafe. Do té chvíle jsem netušila, že by byl schopen se za někoho obětovat.

"Sarah, omlouvám se." Zavolal Ward z vrchní paluby, když nás spatřil a vytáhl kotvu. Pak se ozvaly sirény a po moři připlouvaly dvě policejní lodě.
"Odveď Sarah, tohle by vidět neměla." Promluvil Ward k strážníkovi, který jen stál na molu a zíral.

"Tati, co to děláš?" Křičela Sarah se strachem v hlase.
"Mám tě rád Sarah." Odpověděl jen a pak vešel do kajuty v horním patře. Chvíli jsem nedýchala. Tušila jsem, že se stane něco fakt zlého. Najednou se rozsvítilo a loď vybuchla. Její části se rozletěly do stran a padaly do vody, zatímco loď pohltily plameny.