𝙸'𝚖 𝙽𝚘𝚝 𝚁𝚒𝚌𝚑

35

Vyjeli jsme na silnici a chvíli si užívali pocitu volnosti,když nás najednou zastavil polda.
"Dobrý den, strážníku?"
"Šerife. Ani se nesnaž, našel jsem si SPZ tohohle auta. A je tu tvoje kamarádka Kiara? Rodiče se po tobě shání, i po autu už asi tak čtyři hodiny, jedeš se mnou, nebo vás beru všechny k výslechu." Kiara se zvedla ze sedačky a pomalu vystoupila z auta.

"Pak mi napište a ujistěte se, že žiju..." Řekla a zavřela dveře.

Vrhla na nás poslední smutný pohled a zmizela za šerifem do auta. Chvíli jsme stáli u krajnice, ale Pope rozhodl, že musíme jet, protože zítra jeho kříž může být na Aljašce. Dojeli jsme do čtvrti, kde bydlí bohatí a zahli k největšímu domu. Venku na příjezdové cestě stál velký náklaďák, nebylo pochyb, že se jedná o ten, ve kterém Rafe odvezl kříž.

Došli jsme k zídce, která sloužila jako plot a dívali se na druhou stranu. Nikdo kolem náklaďáku zrovna neoperoval, takže se Sarah vydala to okouknout, přeci jen, byl to její dům, takže byla v nejmenším nebezpečí zatčení za vloupání. Původně měla za úkol zjistit, jestli je to správné auto, ale ona najednou vešla dovnitř do domu.

"Ne, ať tam nechodí...Johne B, řekls jí ať tam nechodí?"
"Jo, já jí to řek..."
"Co ptačí volání?"
John okamžitě zkusil napodobit zvuk nějakého ptáka. Měla jsem co dělat,abych se nerozesmála.
"Johne, takhle nezní ani podělanej ptakopysk." Namítla jsem a on s tím konečně přestal.

"No tak se předveď ty, zooložko." Navrhl a já jen přotočila očima nad tou podivnou přezdívkou, která se se mnou nejspíš potáhne ještě dlouho.

Pak jsem se nadechla a zkusila napodobit zvuk sovy. Myslím, že se mi to povedlo rozhodně lépe než Johnovi.
"Hustý!" Pochválil mě Pope a John na mě ohromeně zíral.
"Hele, že mě to naučíš?" Zeptal se JJ. Zavětřila jsem příležitost, které jsem se chopila.
"Fajn, ale ty mě naučíš řídit." Natáhla jsem před sebe ruku a JJ mi jí stiskl na znak souhlasu.

"Možná bychom měli jít za ní ne?" Řekl John a všichni jsme začali skákat na zeď. Ani jsem nestihla vyšvihnout jednu nohu, když přijel nějaký chlapík na směšném nejspíš golfovém vozítku a nějakými blikačkami.

Chlap vylezl. Rozhodně se nedalo říct, že by působil mile, nebo sympaticky, navíc měl v ruce nějakou zbraň. Hádám, že to bude brokovnice.
"Hele, co tu chcete? Mám tu dva náboje v brokovnici a myslím, že minout nemůžu, takže chlapci dolů." Rozkázal a všichni tři kluci seskočili dolů. Já jen spustila ruce z kamene a dala je nad hlavu na znamení, že se vzdávám, totéž udělali i ostatní.

Kdybych věděla, že dnešní den skončím u plotu cizí zahrady s rukama nad hlavou a chlapem, co mě zabije, když něco provedu před sebou, nejspíš bych šla domů dřív, než jsem se do toho mohla namočit. Podívala jsem se na kluky. Nikdo z nich nic neříkal, ani nedělal. Jenže pak se konečně někdo pohl a vystoupil dopředu. Byl to JJ. Zasyčela jsem na něj a žádala odpověď na nevyřčenou otázku, co jako hodlá dělat, ale v jeho obličeji bylo znatelné jen, věř mi.