Jak se mi splnil sen(Expl0ited)

*9-Osobní problémy?

Pohled Petera: Ráno som sa zobudil a Anet eště spala. Išel som do kuchyně a urobil si raňajky. Odnesl som si je do obývačky. Sedol som si na zem vedľa gauča, vzal si notebook a odpovedal na otázky na asku. Asi po desiatich minutách sa Anet zobudila. ,,Dobré ráno Peťko.'' dala mi bozk na čelo a keď odchádzala do kúpelně vzala mi z taniera posledný kúsok chleba.

Pohled Anety: Když jsme se oblékli a nasnídali, řekl mi Peter: ,,Zatvor oči. Niečo ti ukážem.'' ,,Ne, já se bojím. Ty mi něco uděláš.'' usmála jsem se. ,,Neboj. Ver mi.'' vzal mě za ruku. ,,Peter, kam to jdeme?'' vedl mě ven z domu. ,,Uvidíš.'' usmál se. Zastavil se na louce v lese. ,,Už možeš otvorit oči.'' poodstoupil ode mě. Bylo tu jezírko, kaplička a velký dub. Sedli jsme si k jezírku pod dub a povídali si. Peter po chvíli zvážněl. ,,Vieš, dusím to v sebe už dlho...'' ,,Peter, co se děje?'' začala jsem se bát. On si jen vyhrnul rukáv a já se rozplakala. ,, Už som v sebe dusil svoje problémy dlho. Nemal som nikoho, komu by som sa mohol sverit a takto to dopadlo. Viem, že som to už raz urobil, ale stalo se to opäť. Mrzí ma to. Prepáč.'' rozplakal se taky a já ho objala. ,,Neboj se. Budu tu vždy pro tebe. Můžeš mi říct všechno. Ano?'' měl by vědět, že jsem tu pro něj. Potom jsme si ještě chvíli povídali o svých problémech a navzájem se utěšovali. Je to velmi citlivý kluk. Není nijak zvláštní. Je mu osmnáct let a skoro na všechno je sám. Sám se musí rozhodovat, musí se učit do školy, věnovat se rodině a kamarádům a do toho se ještě věnovat fanouškům a youtubu samotnému. Měl teď těžké období. Dělal maturity, ale nátlak od fanoušků se nezmenšoval. Do půl třetí byl ve škole, přišel ze školy a začal se učit a stříhat videa. Musel stíhat oboje, a proto většinou nespal více než 5 hodin.

Pohled Petera: Anet to, čo som jej povedal velmi zasáhlo. No myslel som si, že mi povedá, že som chorý, ale ona ma objala a povedala mi: ,,Budu tu vždy pro tebe.'' Velmi ma potěšila. Lúbim ju. Nechcem aby sa kvoli mě trápila a bola smutná. Keď sa už desať minút neusmála, začalo mi to být divné. Chcel som, aby sa zasmiala, a tak som ju začal lechtat. Povedlo sa. Začala sa smiat, no buhužial sa bránila a začala ma lechtat tiež. Strkali sme do seba a popichovali sa. Shodila ma do jezírka a eště sa tomu smiala. ,,Ty jsi blbá. Máš šťastie, že mám mobil v batohu,'' zasmial som sa keď som vyliezal, ,,tak mi alespoň poď pomoct.'' Podala mi ruku a já som ju stiahol zo sebou. Jelikož sme boli oba mokrí, išli sme sa do kumbálu prezliect.