Jak se mi splnil sen(Expl0ited)

*26- Peter? Já myslel, že Adam.

Za šest měsíců

Peterův pohled:
Normálně som si spal, keď vtom ma Anet probudila: ,,Peter, myslím, že mi praskla voda. Musíme jet do nemocnice, hned!''
,,To bude dobré miláčik, zhluboka dýchaj," ukludňoval som ju, hoci jej to asi moc nepomohlo. ,,Peter, dělej! Dítě už je na cestě!" kričala medzi tým, čo som sa já obliekal. Veci do nemocnice sme mali zbalené vopred, takže som je len popadol a mohli sme íst. Rychle sme nasadli do auta a jeli do nemocnice. ,,Peter pridaj," poriad ma popoháňala, ale už som jel osemdesátkou. ,,Nemôžem, eště to chvíli vydrž, čoskoro tam budeme," povedal som jej vo strese. Po príjedzu do nemocnice, išla Anet rovnou na sál. Išiel som s ňou. Držal som ju za ruku. Doktor mi povedal, nech jej niečo rozprávam, že sa vraj ukludní. No mně spíš pripadalo, že jej moja prítomnost spíše znervózňuje. Bolo to strašné, nemohol som vidieť Anet, ako takto trpí. Musel som íst na chodbu. Zaspal som. Snívalo sa mi, že bydlíme na venkove, vo velkom rodinnom dome a máme kupu malých dětí. ,,Pane Altof, vstávajte, máte krásného chlapečka," uslyšel som niečí hlas. Došla mi, že to bude doktor. Vzbudil som sa a promnul som si oči. Prede mnou stál muž v bielom plášti. ,,Tak sa mi to nesnívalo," pomyslel som si. Doktor ma zaviedol na pokoj za Anet. Anet sa usmievala a v náručí mala nášho malého. ,,Ahoj zlatko," pohladil som ju po vlasoch, ,,môžem?" ukázal som na něj. Podala mi ho. Oh, je tak krásnej. ,,Má oči po tobě, vidíš," vyrušila ma Anet. ,,Áno, máš pravdu," usmál som sa a dal ho zpátky do postýlky. Prišiel doktor a opýtal sa nás: ,,Tak ako sa bude chlapeček volat?" Ani som nič nestihol povedat, keď Anet zahlásila: ,,Peter, po tatínkovi." Prekvapila ma, domlouvali sme sa na meně Adam, po našom kamošovi z Česka, Adamovi Lysekovi. ,,Doufám, že ti to, Peťo, nevadí," pozrela sa na mňa Anet. ,,Ako by mohlo? Som rád," usmál som sa, ,,bude to Peter."