Forbidden fruit✔️

33

Justin

Silně jsem tiskl volant z toho, jak jsem byl naštvaný. Ten kokot mi znásilnil Vivienne. Teda už není moje moji chybou. Už tak já debil jsem ji zlomil mým sobeckým odchodem a teď ji ten hajzl znásilnil. Co to jako je? Co si vůbec myslel? A jak s ním mohla Vivienne tak dlouho chodit? To nikdy s ní neměl tyhle násilné projevy? Takhle se projevil až když my dva jsme se už znali a ona se s ním chtěla rozejít. A teď ji dokázal i znásilnit. To je neskutečný a totálně nechutný.

Otočil jsem hlavu na stranu a podíval se na Vivi, která měla hlavu opřenou o okénko, celá se třásla a občas zavzlykala. Nejradši bych toho kokota zabil. Miloval ji tak jak vůbec ji mohl tohle udělat? Nechápu to. A ještě jak na mě byl sprostej když jsme se před domem potkali. Měl jsem mu rovnou dát přes držku.

Natáhl jsem k Vivienne ruku ,,Vivienne" šeptl jsem. ,,Ne" odstrčila mě od sebe ,,nesahej na mě prosím" vzlykla a schovala si hlavu do dlaní.

Nevím, jak se mám teď chovat nebo co dělat. Vivi si sice v bytě nechala pomoct, pomohl jsem ji oblékat, byla totiž jako hadrová panenka. Ale neřekla ani slovo, jen tiše plakala a celá se třásla. Já to samozřejmě chápu, bolí ji to a je totálně zlomená už kvůli mně a teď se ji stalo ještě tohle. A nevím, jak se k ní mám chovat. Už spolu nechodíme, ale chtěl bych ji hrozně obejmout a jen držet, ale to nejde. Určitě by mi to jen tak nedovolila. Doprdele, měl jsem zůstat s ní a třeba by se to nestalo.

,,Já to chápu..." hlesl jsem. ,,Co jako chápeš? Co sakra chápeš? Tebe snad někdo znásilnil?!" vyhrkla najednou. ,,Ne takhle jsem to nemyslel. Chápu, že nechceš, abych na tebe sahal, protože jsme se rozešli a určitě mě nenávidíš, ale..." ,,To není pravda, že tě nenávidím" šeptla rozklepaně. Ta naděje uvnitř mě se zvětšila. Takže mě má pořád ráda. ,,Ale zlomil jsi mě a teď... teď se mi stalo tohle a já..." nedořekla to, protože se zase rozbrečela.

,,Já vím, náš vztah teď nebudeme řešit. Chceš, abych u tohohle byl s tebou? Nechceš třeba Margot?" ,,Ne, chci aby jsi tam byl se mnou" vydechla a já hned kývl. ,,Dobře, určitě" šeptl jsem a zaparkoval před soukromou gynekologií, kam Vivi chodí. Nejdříve musíme sem a pak hned pojedeme na policii. Teda doufám, že si to Vivi nerozmyslela s tím nahlášením toho kreténa.

Oba dva jsme vystoupili a šli pomalu dovnitř. ,,Támhle" kývla ke dveřím a tak jsme tam šli. Zaklepal jsem na dveře a po chvíli nám otevřela sestřička a za ní pak vykoukla doktorka. ,,Ehm dobrý den... mohla bych prosím na kontrolu já..." začala Vivi, ale pak se zasekla. Věděl jsem, že se ji chce zase brečet. ,,Jste objednaná?" zeptala se sestra a podívala se do nějakého sešitu. ,,Nejsem, ale..." ,,Tak to vás vzít nemůžeme... za 5 minut má přijít objednaná těhotná paní takže nashledanou..." chtěla zavřít dveře, ale já ji zastavil. ,,Musíte ji vzít" řekl jsem naštvaně. ,,A proč bychom měli pane?" zeptala se nechápavě doktorka. ,,Protože ji před půl hodinou jeden kokot znásilnil" zavrčel jsem a obě dvě se na ní překvapeně podívali.

,,Potřebuje zkontrolovat, protože hodně krvácela a potřebujeme i nějakou zprávu pro policii" řekl jsem. ,,Dobře tak pojďte..." kývla hned doktorka. ,,Vivi, budu čekat tady ano?" ,,Jo" šeptla a vešla dovnitř. S povzdechem jsem si sedl na lavičku a schoval si hlavu do dlaní. Mám úplný nutkání nějak toho hajzla najít a totálně ho zbít.

Vyndal jsem si z kapsy mobil a podíval se na mail, který mi přišel před týdnem. Harvard mě zve na pohovor s ředitelem školy. Sice už mě přijali na doporučení rodičů Vivienne, ale ředitel se mnou chce předtím nejdříve mluvit. A mám tam být už zítra odpoledne. To asi moc nestíhám. Nebo stihl bych to, ale nechci teď Vivi tady nechávat. Ještě musíme jet na tu policii a bůh ví, jak dlouho to bude trvat.