Forbidden fruit✔️

35- the end

Druhý den

Vivienne

Ráno jsem se probudila na pípnutí mého mobilu. Přetočila jsem se v Justinově náruči a natáhla se pro mobil. Otevřela jsem zprávu od mé matky, která mě dost překvapila. Za prvé nečekala jsem, že mi vůbec napíše a za druhé z obsahu té zprávy.

Od máma: Theodor je ve vězení, vím, co ti udělal. Jsi v pořádku? Musíme si promluvit.

Povzdechla jsem si a rozhodovala se jestli ji odepsat. Nakonec jsem ji nic neodepsala a zvedla pohled na Justina. Ten ještě pořád tvrdě spal a potichu pochrupával. Jemně jsem ho pohladila po tváři a pak jsem se zvedla.

Potřebuji Justina ve svém životě. Hrozně ho miluju. Sice mi hodně ublížil a ještě nemá 100% odpuštěno, ale chci ho ve svém životě. Dělá mě šťastnou a teď mi dokazuje, že mě fakt miluje. A možná kdybychom začali život jinde mimo Princenton tak bychom byli ještě víc šťastní. A proto se mi docela líbí nápad jménem Kanada. Asi by se mi líbilo žít v Kanadě. Byla jsem tam jednou a moc jsem se do toho prostředí zamilovala.

Přešla jsem do koupelny, kde jsem udělala svou ranní rutinu a pak jsem se vydala do kuchyně a začala dělat míchaná vajíčka. Pobrukovala jsem si moji oblíbenou písničku a aranžovala jídlo na talíř. Usmála jsem se když jsem slyšela otevření dveří od ložnice. Právě včas.

,,Dobré ráno" řekla jsem a položila talíře na stůl. ,,Dobré ráno" zatvářil se překvapeně a já k němu přišla a dala mu dlouhou pusu na tvář. ,,Všechno v pohodě?" Chytil mě za bok a pohladil. ,,Jasně, proč by nebylo?" ,,Jsi... jsi nějaká šťastná" ,,Aha, takže nemůžu být šťastná?" Zasmála jsem se. ,,Ne takhle jsem to nemyslel, já jen... no..." položila jsem mu prst na rty a pokroutila hlavou.

,,Pojď se nasnídat ať to není studené. Jen mám prostě dobré ráno, snažím se nemyslet na minulost, ty víš na co a chci myslet na přítomnost a budoucnost" ,,Jsem moc rád, že jsi šťastná" pohladil mě po tváři a já se usmála.

,,Vivi?" Vydechl a já kývla a začala jíst. ,,Ehm no..." poškrábal se nervózně na zátylku. ,,Včera večer... ehm včera večer jsem ti něco říkal a..." zasekl se. ,,A co jsi mi říkal?" Zvedla jsem obočí a hrála blbou. ,,Nepamatuješ si to?" Nejistě se podíval a já pokrčila rameny. Je roztomilej.

,,Aha... tak to nic... já si říkal, no řekla jsi takovou věc, která mě překvapila takže... to je jedno" mávl rukou. ,,Tak mi to přibliž Justine... já byla rozespalá" zvedla jsem se a přešla k němu.

,,To je jedno Vivi... stejně to určitě nevyjde" uchechtl se. ,,A nejmenuje se ta věc, která nemá vyjít náhodou Kanada?" Usmála jsem se a on se na mě překvapeně podíval. ,,Ty si to pamatuješ?" ,,Ano, promiň, byla to sranda" zasmála jsem se. ,,Vivienne!" Vyhrkl a taky se zasmál. ,,Pamatuju si to" uchechtla jsem se a sedla si na něj.

,,Včera večer jsi řekla, že..." ,,Že by se mi to líbilo" pousmála jsem se. ,,Chtěla by jsi se přestěhovat?" Usmál se a hrál si s mými prsty. ,,Možná bychom tím začali novou kapitolu života a všechno by se mezi námi napravilo úplně" ,,Já jen nevím jestli to vyjde" pokrčil rameny. ,,Jako ta práce?" ,,Jo, táta se jenom zeptá, měl by mi dopoledne zavolat" ,,Tak si počkáme, líbilo by se mi bydlet v Kanadě" usmála jsem se a dala mu malou pusu na rty.

***********

,,Mohli bychom jít na procházku" řekl když míchal boloňskou omáčku. ,,To bychom mohli" kývla jsem s úsměvem a dál si pilovala nehty. ,,A nevadily ti ty pohledy těch studentů? Nepotkali jsme jich málo totiž" uchechtl se. ,,Nevadí... jen nám závidí" usmála jsem se. ,,Jsi skvělá" usmál se.