Sedím ve vlaku. Věděla jsem že je nejlepší odjet jak od mého bráchy, Patrika a jejich podivuhodné party. Nic se nezměnilo furt si myslim že je to parta kretenů vlastně můj nazor jenom potvrdily. Povzdychla jsem si. Botman mě změnil. Změnil mě ani ne k lepší ani k horšímu ale změnil mě.
Dokážu rychleji podlehnout svým emocím. Nejsem tak sebevědomá jak předtím.
Mám hlavu plnou nesmyslných myšlenek.
A změnil mě v holku která si nevěří.
Když sem si začala uvědomovat co semnou provedl chtělo se mi brecet. Bylo mi špatně z toho jaký člověk je pravé ze mě.
Z mých myšlenek mě vyrušilo zvonění mobilu.
Zvedla jsme ti bez přemýšlení kdo mi vola
"Ano?" Zeptala sem se
"TARO! Kde si!" Patrik řval do telefonu
"Ve vlaku.. co chceš" chtěla jsem to tipnout
"Jedu za tebou do Prahy!" Oznámil mi
"Ne! Jesi prijedes tak se zase obradíš! Potřebuji být sama! Nemusíš za mnou lézt jak ocásek" zřvala jsem na něj a ani si neuvedomila že na mě koukají lidé. Tipla jsem hovor a klidně dojela domů...
😭😭 Bože je to na rychlo napsána kapitola protože se mi nějakým záhadným způsobem smazala. Budu též v blízké době předělávat začátek tak buďte na pozoru!
