Potkali jsme se s Patrikem v parku. Začíná se pomalu stmívat. Místo na klidné kafe jsme se oba rozhodly pro bar. Aspoň se konečně trochu uvolníme.
Jeden,dva,tři možná už asi tak 10-15 panaků čeho si. S Patrikem se smějeme každé hovadine a jsme jak malý děti. Muže být něco kolem 3 hodiny raní a my se touláme a flaškou zahořklé tekutiny která se nám dostala oboum do mozku. Sedáme si na houpačky k jednomu dětskému hřišti nedaleko meho bytu. Chvíli je trapné ticho.
" Mám nápad na hru!" Říká Patrik a div že dokáže ještě mluvit.
"Jakouu" odpovídám mu
" zahrajeme si pravda nebo úkol" říká. Já se tomu zasmeju ale nakonec na to kývnu. Bude sranda.
"Úkol nebo pravda" ptá se mě
"Pravda!" Řeknu odhodlaně
"Začala bys semnou zase chodit?" Položí jeho otázku. Já se na chvilku zamyslím a odpovím kladně. Je pravda že ho furt miluju.
"Pravda nebo úkol?" Ptám se zas jeho.
"Úkol!" Odpovídá.
"Zazvoň na cizí zvonek a pak uteč!" Po chvilce přemýšlení, mě napadlo tohle. Je to docela dětinský ale bude prdel..
"Hotovo!" Prohlásil udýchaně Patrik když priběhl ke mne
Začali jsme smát jak pojebaný když jsme viděli zmatenou stařenky ve dveřích domu na který Patrik zazvonil.
"Tak teda. Pravda nebo úkol" zeptal se Patrik když jsme se konečně uklidnili.
"Hmm Úkol!" Řekla jsem sebevědomě.
"Polib mě" řekl. Já se začala opět smát ale on nic. To me přesvědčilo v tom že to myslí vážně. Jsme na sračky, furt ho miluju ale furt se dokážu ovládat.
Patrikovi oči začali kmitat mezi mými rty a očima. Cítila jsem tu chuť ho nakonec políbit. Chtěla jsem. Musela jsem. Přibližovala jsem se k němu dokud jsem neucítila jeho rty na těch mých. Bylo to jako kdyby se to všechno vrátilo. Ten dokonalej začátek našeho "vztahu" dokud to neposral..
.....
Myslíte že Tara s Patrikem budou spolu? Nebo to je jen hra kterou se snaží Patrik rozehrát.
-Vika🫦
